Sousedka

Venkov má tu zvláštní vlastnost, že se v něm téměř výhradně soustředí šílenci. Těžko říct, čím to je. Možná, že jde o následky staletí relativní izolace a příbuzenského křížení, které hraničilo s incestem. Možná, mi to jenom připadá & nepříčetní – ale jinak celkem neškodní – magoři jsou všude.

Sousedka by mohla posloužit jako dokonalá případová studie. Když ji někdo chodí kolem domu a její pes začne štěkat, ona na kolemjdoucí nadává, co tam dělají, že tam nemají chodit se psem/běhat/křičet/mluvit/chodit/dýchat, že to dráždí jejího psa, že tam dělají bordel a tak podobně. Vždycky viní ostatní & nikdy ne to, že bordel dělá hlavně její pes a ona sama.

Občas si zakřičí, je to trochu zábavy pro přihlížející a pokud ji nikdo neodporuje, je všechno v pořádku. Když si ale někdo dovolí vznést námitku proti jejímu hejlovskému chování a nedostatku logiky jejích činů, pak je oheň na střeše.

Nedávno jsem ji poslouchal. Kolem domu ji šel někdo se psem, ona zase začala kdákat, ať jdou pryč, že je tam bordel, a pokračovala ve řvaní i když onen chodec zmizel z dohledu. Musel ujít sto metrů a sousedka pořád pokračovala v sebestředných tyrádách.

Víc jak pět minut po incidentu, pachatel nikde k vidění, šla po dvorku a sama pro sebe zakřičela: „Kráva zasraná.“

O něco později, stále sama pro sebe, o něco tišeji, ale pořád tak nahlas, že ji mohl každý kolemjdoucí jasně slyšet: „Já kvůli ní budu vázat psa. Kvůli tý krávě ho budu uvazovat k boudě. Puntíčku uklidni se, klídek. Já na ní seru, ona je marná.“

V té době muselo uplynout aspoň deset minut a ona pořád jela, nažhavená svatou zuřivostí, zcela přesvědčená, že je v právu & na morální výšině.