Sochy

Na Václaváku vyrostly nové sochy. Když jsem zónou Vx. nedávno prolétával na █████████████████████████████████████████████, zpozoroval jsem, že na horní polovině je něco nového & nečekaného.

Jde o instalaci moderní & nepříliš čitelnou. Dvě ze soch jsou jen veliké traverzy. Je pravda, že se jim podaří rozvířit představivost kolemjdoucích, protože dvě traverzy v nadživotní velikosti by nečekal uprostřed náměstí, ale na jeho kraji, kde se bourá starý dům & na jeho místě se staví nový moderní megapalác skla a oceli.

Zbytek instalací měl o něco více lidskou podobu. Tedy aspoň +/-. Žena porostlá krystaly by mohla sloužit jako dobrá ilustrace pro včerejší post o rakovině.

Trojice koní od Lindy Páleníkové se mi líbila. Podařilo se jí trefit hranici mezi lidskostí a nelidskostí, kdy mysl pozorovatele musí bilancovat jako kyvadlo.

I přese všechno, co jsem tu napsal, nemám nic proti tomu využívat veřejný prostor pro expozice umění. I kdyby se mi vystavené artefakty nelíbily, mnohem víc si cením změny a sabotáže všednosti. Kdyby někdo termitem uřízl hlavu sochy sv. Václava, bylo by to zajímavé, bylo by o čem mluvit. Jak, proč & co tím chtěl autor říct.

Nesnažím se tu naznačit, že by to někdo měl udělat, to ne, jen, že by to někdo mohl provést.

Jo a toho dne byli i holubi příšerně líní, seděli na obrubnících, nechali se překračovat lidmi & jen zmatenýma očima sledovali artistický masakr na jejich náměstí.