Smrt fotografie a smrt reality

Fotografie je mrtvá, ale ve světě umělé inteligence zemře ještě víc. Stejně jako realita samotná.

Snažit se být fotografem v dnešní době, kdy je fotografem každý, protože nosí v kapse chytrý telefon vybavený dobrou optikou a dobrým senzorem, nedává moc smysl. Jediné, co zatím dělí profesionálního fotoga od mobilní momentkáře, je výbava a skill, ale tato mezera se vytrvale zužuje.

Za pár let fotografie jako profese nebo obecně oblast lidského snažení nebude dávat vůbec žádný smysl. Marš technologie smaže nutnost jakýchkoli zkušeností, estetického cítění, záměru nebo dokonce i snahy.

Za tři roky jsme se v oboru umělé inteligence dostali od DeepDream k tomuhle. Není těžké si představit, že za další tři roky budou algoritmy tak efektivní, že budou moci generovat fotorealistické scény jen z krátkého slovního popisu. Ty navíc budou vizuálně mnohem zajímavější než to, co by dokázal fotograf zachytit a zkomponovat, a hlavně: K jejich vytvoření nebude třeba žádná výbava, námaha, plánování, kompozice, ruční úprava nebo mnoho let broušené dovednosti. Bude to jen další aplikace pro telefon.

Už teď algoritmy dokážou běžně přenášet vizuální styl. Například na tuto fotku aplikuje styl jiného obrázku a výsledkem je tohle (podobně vznikl tenhle, tenhle a tenhle). Vypadá to jako vědomá tvorba umělce, ale jde o výsledek automatického procesu.

Nvidia publikovala výsledky algoritmu, který dokáže neuronovými sítěmi generovat fotorealistické tváře lidí. O něco později někdo tak začal generovat anime postavy.

Idea umění jako něčeho, co může být hodné pozornosti začíná vypadat nahnutě.

Co to znamená pro fotografii?

Foťák nebo foto aplikace budoucnosti bude fungovat následovně: Neustále snímá všechno co se mu mihne před objektivem; automaticky vybere ty nejlepší fotky; provede editaci, také automaticky (to je možné už dnes); v případě potřeby upraví obsah snímku, přidá lidi, odebere předměty, změní pozadí, udělá lidi krásnějšími, změní nasvětlení, aby byl výsledek ještě zajímavější, také automaticky a nahraje ji na sociální sítě. Celý proces běží sám, nepotřebuje zásah člověka, ten se jen může těšit z lajků.

Ale proč skončit tady?

Když můžu automaticky tvořit fotorealistické snímky, tak můžu být fotografem, který nikdy neopustí teplo domova a generovat uchvacující záběry z exotických lokací, které živý člověk nikdy nemůže pořídit. Buď proto, že to není fyzicky možné nebo proto, že ta místa jednoduše neexistují.

Vzniká nepřerušovaný proud zajímavých vizuálních scén, generovaných na přání, prediktivně. Lidí netřeba.

V této situaci algoritmické lži vyhrají a staré pořádky jsou zastaralé.

Někdo to může mít za velkou disrupci, ale to je VC blábolení. Má to mnohem větší dopady než jen krach živobytí milionů fotogů. Začíná to erodovat realitu jako takovou.

Když je možné generovat obrazy falešné reality, která je k nerozeznání od té skutečné, najednou důvěra v historii nebo realitu samou ochabuje. Když něco uvidím na internetu, může jít o fabrikaci, může jít o skutečnou událost, člověk si nemůže být jistý. Může jít o fasádu, o pásku přes oči, kterou se nám někdo snaží nasadit z důvodů, kterým nerozumíme. Vezměte si dnešní fake news a vynásobte je milionem. Představte si kompletní falešné reality, které jsou interně zcela konzistentní, představte si milion automaticky generovaných webů, které ohýbají reality velice jemně a těžko postřehnutelně, tak aby přesvědčily své čtenáře o lžích, představte si paralelní wikipedii, kde jsou Stalinistické čistky zcela vymazány a Hitler je ten hodný. Všechno automaticky generováno v obřím rozsahu; fotky, text, video, realita; Tlön, Uqbar, Orbis Tertius konečně realizován; to všechno do roku 2025.

Co v téhle situaci uděláte vy?

Teď, jestli omluvíte, na mě čeká ██████████████████████████████.

+1: Trumpovy vytrvalé útoky na legitimitu médií tomuhle scénáři výrazně nahrávají.