Sladká voda
Vždycky kupuju ten nejlevnější energydrink. Existují předpisy udávající maxima kolik energii-dodávajících ingrediencí může nápoj obsahovat a všechny e-drinky vždycky jedou nadoraz. Jediný rozdíl je v ceně a v chuti. Malá plechovka red bullu stojí skoro 40 korun a chutná jako dětská zubní pasta. Naproti tomu plechovka neznačkového nápoje, který někdo vaří ve vaně, obsahující stejné množství kofeinu, stojí šest nebo sedm korun. Rozdíl v poměru cena/výkon je značný a proto kupuju jen ty nejlevnější, které najdu v regálech.
Právě takováto levná plechovka mi před nějakou dobou explodovala v batohu a zničila starý věrný ghetto notebook. To mi nevadilo, byl beztak už dost sešlý a tak jako tak se blížila doba generační obměny hardware.
Ale před několika dny, když jsem dělal průzkum terénu, jsem zjistil, že sladká voda s kofeinem zničila víc než jen starý laptop. V té době jsem procházel městem s foťákem v ruce, připraven na jakoukoli zajímavou scénu, která se může vyskytnout. Byla tma a proto mi přišlo víc než logické mít na bajonetu nasazenou f/1.8 padesátku. Všechno zatím vypadalo dobře. Ó, jak je nevědomost sladká. Skoro stejně jako energetické nápoje.
Potom, v rozhodujícím okamžiku jsem zvedl hledáček k oku, stiskl spoušť a objektiv nezaostřil. Jen stál zaseknutý v jedné poloze, zaostřený do neexistujícího bodu, který levitoval metr a půl přede mnou. Říkám si, že musím mít nastaveno na manuál. To se stává. Někdy si nevšimnu si, že jsem nechal nastavení z minula a to zkazí výsledek. Dívám se do menu, automatické ostření zapnuto, všechno v pořádku. Co se to jenom děje? A pak jsem si všiml lepkavých skvrn na černém povrchu objektivu. Sakra. Sladká voda energydrinku zatekla do objektivu a zalepila motor.
Říkám jako dobrý, podívám se, co s tím je a třeba to nebude tak strašné. Když jsem se však zastavil a začal s inspekcí, nemohl jsem ani sundat sluneční clonu z objektivu. Byla přilepené tak těsně, že se nehnula ani o milimetr.
Ztráta notebooku mi nevadila, ale tohle bylo horší. Objektiv stál o něco víc
než onen počítač. █████ Hlavou se mi prohnal jeden montypythonovský skeč – Adopt, adapt and
improve. Motto of the round table – a hned potom zpověď fotografa, který
rozbil sklo, které ho stálo víc jak 1000$, ale kreativně to využil a nakonec na tom vydělal mnohem víc, než cena objektivu. Nenechám se nepřízní osudu nijak nervovat, udělám pár fotek tak jako tak.
Proč ne, žejo? O něco později jsem na dně batohu našel prehistorický 28mm
Berroflex. Jak se tam jenom vzal? Jak dlouho tam byl? Jak dokázal
uniknout záplavám sladké vody? Ale co: Adopt, adapt and improve. Problém s tímhle šuntem je ten, že není ostrý, optická kvalita je mizivá a potřebuje být aspoň f/4, abych si z něho nechtěl vyškrábat oči, což není ideál
pro noční akci, kde se počítá každý foton. Ale, jak je z fotky vidět, plánovanému raidu už nic nebrání. Už začínají
stavět všechen kýč – právě včas, abychom ho mohli rozbourat. +1: Doplnění: Nakonec to zateklo jen do mezery mezi tělem a tubusem, který se
při ostření vysouvá a zasouvá. Většina lepkavé hmoty se dala vyškrábat
seříznutým párátkem a potom stačilo jen trochu hrubé síly, aby se to rozhýbalo.
Takže dobrý.
