Signal festival 2.5 - Příliš velká tma

Hned potom se skromná posádka přepnula z módu Děsír do módu Signal.

Včera jsem začal psát report z druhého dne Signal festu, ale dostal jsem se jen k preambuli Děsíru, než to začalo vypadat jako příliš dlouhý monoblok textu. ASCII blog začal jako kolekce krátkých úsečných epizod & tak by to mělo zůstat i nadále, protože jinak to tu nepřežije.

Na druhý den Signalu zbývalo pár instalací, které jsem neviděl už včera. První chvíle jsem strávil v davech před kostelem na Náměstí Míru, kde se mi podařilo přijít o nehet. Z protější budovy promítali na fasádu kostela. Dozvěděl jsem se, že (údajně) třídenní pronájem promítacího bytu stál čtvrt mega. Dává to smysl, nemůžou to udělat odjinud, přijde ke slovu nabídka a poptávka a nejmenší z těchto astronomických nabídek vyhraje.

V Riegrových sadech u Sokola duněl stroj, který něco říkal o nevyhnutelném spojení biologického a technologického světa, říkal to velice přímo & nenechával příliš prostoru pro vlastní interpretaci, doopravdy to říkal, dokonce i česky.

Další světelná instalace visela v samotném středu sadů. Tam bylo definitivně jasné, že dneska bude příliš velká tma na bleskofoto, téměř žádné světlo v pozadí a i na nejslabší výkon je oslepující a převáží všechno ostatní. Jednou jsem zkusmo vystřelil ve tmě a dvě dívky začaly tenkými hlásky se smíchem nadávat: „Kurva, vole.“

Na náměstí JzP byla nainstalována světelná extravaganza, v propozicích se jasně psalo „nevhodné pro epileptiky.“ Nacházelo se to ale uprostřed náměstí. Hm. Doufám, že v okolních domech nebydlel žádný epileptik, protože jinak by zažit tři zajímavé noci se sanitkou pro jistotu parkující u vchodu.

O jeden park níž v Sadech Svatapluxe Čecha byla poslední zastávka. Tam se mi podařilo oslepit jednoho chlápka, který – zapadlý do konstrukce zářících balonů – vypadal zajímavě, ale jeho oběť padla vniveč, protože blesk v moři temnoty nevede k nejlepším výsledkům, potřebuje okolní světlo, které vyplní pozadí něčím aktivním. S dlouhou závěrkou se dá dosáhnout zajímavých efektů jako jsou světelné stopy, ale jsou na to třeba fotonová radiace v pozadí.

A to bylo všechno, zajímavý zážitek, nejen tím, co bylo prezentováno, ale i tím, co si z toho člověk udělal.

Oblíbil jsem si blesk, hrubý, neupravený, přímo do tváří cizích duší, je to nástroj, který může vytvořit scénu jako, když sochař vydlabává kus kamene, zmrazí okamžik i v hektické akci. Nějakým způsobem působí jako výstřel, jeden okamžik, který nelze vzít zpět.