Rozklad

Jedna kariérní poučka říká, že když jste nejchytřejší člověk v místnosti, měli byste si najít jinou společnost, protože jinak nenaučíte nic nového & nebudete se posouvat vpřed. Lidé kteří tyto šílené nesmysly vypouštějí považují postup za jediné kritérium podle kterého se měří hodnota člověka.

Naproti tomu být nejchytřejší člověk v autobuse, kde jedu jen s řidičem je něco úplně jiného. Noční spoj na večer (nevýrazné) poezie & pak (nezapomenutelnou) noc Astronautalise se přihnal se zpožděním – nechybělo moc a bus by do zastávky driftoval. Jedno bylo jisté: U kormidla nebyl jeden z těch ležérních řidičů, kteří se pohybují s urgentností pacienta na kapačce morfinu. Jeho laxní pohyby nikoho nedokázali zmást, on věděl o svojí sekeře a snažil se ji za každou cenu dohnat.

Ukázalo se, že ho na tu linku narychlo nastrčili a on neznal místní pustiny vesnického rozkladu. Z místa navigátora jsem ho naváděl potemnělými vesnicemi, kde nefungovalo pouliční osvětlení. Bylo to zvláštní – klouzat ulicemi záplatovaného asfaltu v téměř úplné tmě. Elektrika fungovala – pár oken a zapomenutá vánoční světla stále mžourala do noci – ale kromě nich všude panovala neúprosná noc.

Vzpomněl jsem si na jeden den, kdy jsem za tmy vyrazil na kole. Bez světla jsem neměl pojem o relativní poloze těla vůči vozovce a připadal jsem si, jako kdybych létal tři metry nad zemí, jako kdybych seděl na jednom z těch historických bicyklů s obrovským předním kolem.

Nakonec jsem ho odnavigoval do cílové stanice & stihl návazný spoj, nic zajímavého. Ale to klouzání ulicemi bez světla bylo zvláštní. V poslední době jsem začal sledovat vesnické prostředí jiným pohledem. Místo ideálu přírody, klidu a líných horkých letních odpolední, kam lidé z měst můžou toužit odejít, je mnohem výraznější rurální rozklad, kdy všechno je nedokončené, rozpadá se nebo je narychlo spravováno, kdy převládá prach a rez, kdy žádná idealistická vesnice neexistuje a lidé se nechtějí nastěhovat do něčeho reálného, ale do úhledných moderních novostaveb blízko dobrých komunikací, odkud můžou ráno narychlo odjet a pak se večer vrátit. Vesnice není cíl, není místem pro život, ale jen úkryt před světem, kde shodou náhod nefunguje veřejné osvětlení.