NEI
V povídkách, které se točí kolem trojice Adam K. + Peo + Ruby, občas zmiňuji fiktivní skupinu Nonexistent ideals nebo zkráceně jen NEI. Jde o post-rockové uskupení, které hraje přesně to, co by člověk v tomhle žánru čekal, to nejlepší v duchu Mona, masivní dynamické skladby, zcela beze slov, založené na mohutné eskalaci, kontrastu a pomalu budovaném napětí. Klasika. Shodou náhod v popisované scéně vždycky hraje nějaká jejich skladba – buď vyhrává z reproduktorů nebo zní ze sluchátek – jejíž jméno přesně vystihuje náladu nebo pointu oné scény. Tady jsou názvy všech nalezených skladeb:
- Entangled/trapped generation (Terminalita)
- Cul de sac (Terminalita)
- Cocktail of Rage & Anxiety (Terminalita)
- Extravagance, risk and insanity (Sympozium, Doomsday party)
- It's all about burning (Mělčiny)
- Shock and Awe (Mělčiny)
- Le marchand de la mort est mort (Katedrála)
- Everyone is in a race to become God (Lháři, Nikde nikdo)
- Götterdämmerung II (Lháři)
- Machine designed to fuck and die (Doomsday party)
- Empty & worthless (Doomsday party)
- Last goodbye (Raid)
Z názvů je jasné, že jejich témata nejsou nijak veselá nebo optimistická a točí se kolem pocitu odcizení, zbytečnosti, hledání smyslu a touze po úniku. A taková je taky většina mých povídek – nemůže to být lepší & sen o perfektním úniku je jediné, co zbývá.
+1: Občas se není třeba uchylovat za fikcí, protože existuje reálná skladba, která přesně vystihne náladu. Třeba Feel Happiness od Swans (I'm truly sorry // For what I never did) nebo East Hastings of GY!BE (Kiss me, you're beautiful. These are truly the last days.)