že potřebuju něco zažít

Spalující touha něco zažít je hnacím motorem jedné dějové linky Lhářů (na kterých poslední dobou moc nedělám i když bych měl & chtěl).

Druhý den potom, co se trojice hlavních protagonistů (Adam K., Peo, Ruby) vrátí do Prahy, se na prahu jejich bytu ukáže Peova sestřička (v duchu dobrých jmenných konvencí nikdy neuvedu skutečné jméno). Jemu je skoro třicet, jí je něco kolem osmnácti a oba mají tajemství, před kterými chtějí uchránit toho druhého & zachovat harmonický vztah, který mezi nimi panoval předtím.

Od té doby, co se viděli naposledy, se z Pea stal člověk, který nemůže fungovat bez alkoholu a několika dalších „podpůrných látek“, a i když všechno metodicky drží na uzdě, je fakticky závislý; byl postřelen, strávil dlouhou dobu v kómatu, začal se s životem vypořádávat nekonečným útěkem před problémy, externími i interními, začal se vrhat do stále riskantnějších situací a podniků a prahl po trestu, po tom okamžiku, kdy se všechno konečně posere, protože jedině v té chvíli všechno dává smysl, přece jenom je lhář a je potrestán za své hříchy. Jeho život je jedna nekončící improvizovaná katastrofa a on ve skrytu duše touží, aby to bylo ještě horší (podobně jako Adam K. a Ruby, kteří obývají stejnou bublinu a jsou součástí začarovaného kruhu).

Za oněch šest let se z něj stal jiný člověk. Bylo mu 24 a jeho sestřičce 12. Životy tehdy a teď jsou nesmírně odlišné. V té době ona říkala „až budu velká.“ Ale pak najednou byla velká a stála na rozcestích a rozeklaných uličkách světa a nevěděla, co dál. Chtěla toho od života víc, věděla, že musí existovat něco lepšího, něco většího, něco, co ji bude víc naplňovat a čeho se ji tak strašlivě nedostává. Zoufale hledala štěstí a spokojenost a své místo ve světě. Její vztah s rodiči se začal rozpadat a najednou byla na výspě času a přemýšlela co teď. Cítila, že potřebuje něco zažít.

A to je základ jejich vzájemné dynamiky – chtějí skrýt všechno tohle, skrýt že jsou v hloubi duše nespokojení, prahnoucí po něčem víc, po něčem zásadnějším, a předstírat, že se nic moc nezměnilo, i když vědí, že je to jen naivní sen.

Peo chce skrýt svoje přibývající jizvy a tetování, která mu připomínají roky, které ztratil, chce zatajit tu temnou pustinu, kterou začal přebíjet prací pro jeden magazín spolu s nešťasnými druhy AK a R – pokrývají aktivitu teroristické skupiny tím stylem, že navštěvují místa/akce, kde se plánuje útok a čekají na exploze – a nic z toho ho nenaplňuje, všechno je jen přechodná fáze, jen snášení prázdnoty. Chce zatajit všechno sebedestruktivní chování a předstírat, že je pořád velký bratr, který má všechno na háku.

Ona se chce vrhnout do excesu, lesku a nekončících večírků světa, nechce být tou tichou naivní nevinnou sestřičkou, která žije ztracená v lesích na Severu. Chce něco zažít, cítit nesmírnost světa, tu tíhu a urgentnost okamžiku, být spokojená, zbitá, zničená, roztrhaná, nevyspalá, ale pořád v pohybu.

V průběhu Lhářů postupně před tím druhým obnažují svá nitra a životy. Peo ji natahuje do nekonečného chaosu jeho života a večírků na které je posílá onen magazín a jí se to líbí, protože to vypadá jako lesk života, bezstarostného a vzrušujícího. Všechno vyvrcholí, když se Adam K. (neúspěšně) pokusí o sebevraždu. To pro ní bude studená sprcha. Způsob, jak žije její bratr není řešení, není to trvale udržitelný způsob existence, pokud chce něco zažít, ať radši hledá cokoli jiného.

To bude okamžik eskalace jejich vztahu. Všechny lži padly, teď se musí rozhodnout, co dál.

+1: Jako vždycky každý text je nutně autobiografický.

+2: Tihle lidé jsou ti stejní jako v doomsday party blogu.