k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Nachlazení

22. 12. 2017 — k47

Uvědomil si, že má celkem rád nachlazení, v jeho zcela předvídatelném rytmu bylo něco uklidňujícího. Dva dny po nakažení se naplno projevily příznaky. Každý den jeden symptom přibyl a jiný zmizel, za další tři dny zůstal jen kašel. Každá epizoda měla průběh shodný jako všechny minulé. Byl natolik neměnný, že kolem něj mohl plánovat. Dnes mu nebylo dobře, ale přesně za čtyři dny bude skoro zdravý, nepříjemné příznaky odezní a zůstanou jen ty otravné, které vyléčí jejich zaryté ignorování.

Také začal psát ve třetí osobě, protože nebyl žádný skutečný důvod nepsat, stejně to všechno byly jen lži, 140000 slov lží.

Když mu bylo mizerně, četl si o tom, co ho sužovalo. Nachlazení způsobuje 200 různých virů, lidé mu průměrně podlehnou 2-5× za rok, jen v USA vede k ekonomickým ztrátám přes 20 miliard dolarů a neexistuje pro něj žádný lék nebo očkování.

To je zvláštní, přišlo mu. Něco tak běžného, co jednou za čas otráví život každého člověka, ale přesto neexistuje žádný způsob aktivní obrany. Všechny léky světa ulevují jen od symptomů, skutečně léčí jen čas a imunitní systém.

Taky se dočetl, že jsou při nachlazení běžně předepisovány antibiotika, která nic neudělají, protože hubí baterie, nikoli viry. Nemocní od doktorů čekají, že jim je předepíše, protože proč by jim je nepředepsal, jsou nemocní, potřebují něco pořádného. Doktor ve snaze pomoct, byť jen placebo stylem, je předepíše a tupá ignorance si ukousne další sousto z naděje lidské rasy na přežití. Zbytečné a nadměrné užívání antibiotik je na stejné úrovni stupidity jako odmítání očkování. Takoví lidé nejsou jen stupidní, ale také sebestřední, chtějí sami pro sebe jen to nejlepší a ohrozí zbytek světa, jen aby to dostali. Jejich dluhy splatí ostatní. Rezistence na antibiotika je reálný problém. Známe přes 6000 antibiotických látek, ale jen ~70 z nich našlo lékařské uplatnění, zbytek je příliš toxický nebo jinak nevhodný pro léčbu. Není tedy moc z čeho vybírat, když se objeví nový rezistentní kmen.

Podle odhadů penicilin zachránil životy 82 miliónů lidí od dob, kdy Alexander Fleming poprvé zpozoroval, že plíseň Penicilinum notatum omylem zanesená do Petriho misky zabíjí kolonie bakterií. V té době – roku 1928 – nebylo možné spolehlivě separovat onu bakterie zabíjející látku. Změna přišla až s druhou světovou válkou, kdy bylo třeba ve velkém léčit infikované rány a proto se byly do vývoje vloženy velké prostředky. Howard Walter Florey pak v roce 1939 dokázal úspěšně produkovat použitelné množství penicilinu. Nobelova cena na sebe nenechala dlouho čekat. V Čechách byl poprvé penicilin připraven v roce 1944.

On za posledních aspoň deset let chřipkou netrpěl, pamatoval si, že ji dostal jen jednou, kdysi dávno, když byl malý. Pamatoval si tu únavu, bolest hlavy, prázdnotu, horečku, chvění se zimou a rtuť teploměru stoupající ke čtyřicítce. Ale to bylo tak dávno, že se ty vzpomínky mísily s jinými a o jejich spolehlivosti se dalo úspěšně pochybovat. V jeho paměti ležel s horečkami v Cele, ale to nebylo možné. Tam jen vždy otráveně seděl u počítače, pil čaj s medem, přikusoval k němu celé citrony a četl si články o nachlazení.

+1: Chřipku může dostat i kůň. A pak začne kašlat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz