Plně automatizovaná volná láska v Hippie komunitách raného post-kapitalismu

Na druhou stranu nastupující plná automatizace může dodat druhý dech idejím Hippies. Ty zemřely bolestivou smrtí, když slepý optimismus mládí nedokázal pohánět hladovějící těla a realita se vkrádala do psychedelického úniku.

Napadlo mě to, když jsem četl The Great Shark Hunt kapitolu The 'Hashbury' is the capital of the hippies o trhlinách v Hippies kultuře, které Hunter S. Thompson začíná rozpoznávat, jen aby o pět let později napsal nekrolog za volnou láskou ve Fear and Loathing in Las Vegas.

S trochou fantazie si není těžké představit komunitu volnomyšlenkářů, kteří dají svůj kapitál dohromady, aby postavili automatizovanou komunu, které bude sloužit a uspokojovat hmotné potřeby jejích členů. To jim otevře dveře k tomu, aby se věnovali životnímu stylu po kterém touží, nehledě na to, jak moc je alternativní, nerušeni burácením okolního světa.

V poslední době jsem taky viděl několik videí člověka, který se zpovídá ze svých mnoha drogových závislostí. V jenom z nich mluvil jaké je to být střízlivý po mnoha letech závislosti. Zajímavé bylo, že ho od drog drží hlavně jeho současný život a myšlenka, že by mohl všechno ztratit. Něčeho dosáhl, něco znamená ve světě a proto neužívá. Ale co když to nebude možné? Co když nebude žádná možnost něčeho dosáhnout a mít určité postavení, co když všichni budeme ve stejném bahně? Má smysl nebrat v takové situaci? Rozhodujícím faktorem jsou peníze, člověk si to nemůže dovolit napořád. Ale co když bude společnost plně automatizovaná a o naše potřeby bude postaráno? Pak vůbec nemá smysl být čistý. Ocitli jsme se ve slepé uličce, úsilí a práce nenabízejí ani na chvíli žádné východisko, nepřinášejí pocit smyslu do lhostejného kosmu. Tak proč nezůstat trvale na methametaminu? Stavy, které tato droga nabízí jsou lepší, než cokoli, co může střízlivý život nabídnout.

Drogy jsou špatné jen když, člověka můžou zabít nebo zruinovat.

Jak psal Burroughs v Nahém Obědě: Vy byste to neudělali?