Tři tisíce mrtvých Číňanů na Václaváku

Však to znáte: Probudil jsem se, na internetu jsem našel, že se v Pze koná další střelený průvod orchestru & hned jsem vyrazil. Čekal jsem něco lehkého a zábavného, ale místo toho jsem vkročím do světa nefalšovaného hororu, politických vražd a násilného odběru orgánů. Myslel jsem, že půjde jen o další pestrobarevný průvod, ale bylo to mnohem víc – protest Falun Gong proti krutosti komunistické Číny.

Falun Gong je čínská meditační praxe/náboženství/kult. Původně byla oficiálně přijatá komunistickou stranou jako způsob, jak zlepšit zdraví populace, ale na přelomu milénia její popularita dosáhla kritické úrovně. Nezanedbatelné množství následovníků začalo tvořit společenský blok zcela mimo kontrolu komunistické strany. Proto byl Falun Gong kádry zakázán a jeho provozovatelé začali být stíháni, vězněni, posíláni do pracovních táborů na převýchovu. Statisíce skončily neprávem uvěznění, přes 3 tisíce (ale některé odhady jdou do desítek tisíc) z nich bylo umučeno k smrti a jejich těla začaly zásobovat zvrácenou mašinérii transplantací orgánů.

V Číně je čekací doba na transplantaci až komicky krátká. To znamená, že buď mají mrazáky plné lidských ledvin nebo věznice plné lidé, které na zakázku zabijí a vykuchají jejich orgány. První varianta je nereálná, protože orgán musí najít nového majitele během několika hodin, jinak se stane nepoužitelným.

Zpočátku, když jsem stál na dlažbě Václaváku, manévroval mezi davy lidí s mobily a snažil se vyhmátnout pár dobrých úhlů, nechtělo věřit. Ale potom jsem o tom začal číst a dělalo se mi z toho zle. Největší velmoc na planetě zemi, se ke svým lidem chová jako ke zdroji souhlasu a práce a, když přijde na nejhorší, náhradních dílů. Jestli je něco předzvěstí konce dnů, pak to musí být právě Falun Gong.

Lidé z průvodu rozdávali letáčky, jedna o základních kamenech jejich praxe a druhak o krutosti se kterou jsou stíháni v rodné zemi. Jedna Češka, která mi překotnou řečí podala koncentrovaný úvod, se svěřila, že jí Falun Gong zachránil život. Byl jsem tak zachvácený, že jsem se nezeptal na klíčovou otázku: „Jak?“ Tipuji, že ve světě bez naděje, i drobná pomocná ruka může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Podepsal jsem jejich petici. To se v té chvíli zdálo jako to nejmenší, co můžu udělat. Ale zpětně mě napadlo: Neznamená to, že jsem se teď dostal na seznam nepřátel komunistické Číny? Jestli ano, pak je to konflikt hodný odporu.