Bezcenné vzpomínky
Když jsem se nedávno připletl do cesty pražskému půlmaratonu, měl jsem s sebou foťák & udělal pár snímků ctihodným beercanem. Nevzpomínám si kolik přesně, ale mohlo jich být ~350. Většina z nich technicky i esteticky stála za hovno, ale na tom nezáleží, protože všechny byly bezcenné. Jako naprostá většina všeho neměly žádnou hodnotu. Kdybych udělal Ctrl-A Shift-Del a všechno smazal, nic by se nestalo, svět by o nic nepřišel.
█████ Nedávno jsem se na FB stal členem několika foto skupin. Jedna z nich, která se
točí kolem focení starými manuálními objektivy (a jejich fetišizací,
pochopitelně), by se mohla přejmenovat na „focení rozkvetlých kytek + extrémní
bokeh“, protože to představuje ~98% procent prezentované tvorby. Na jednu stranu
výsledné snímky byly krásné, ale na druhou stranu nudné & monotónní. Když
vyfotím něco takového, chci se praštit, protože to není dost dobré. Měl bych
dělat něco lepšího, něco hodnotnějšího, něco co má aspoň nějakou hodnotu.
Taková moje fotka může být pěkná, ale je bezcenná. John Free se jednou o focení
zmínil jako o kompozici visual poems a to je ideál, který je hodný naplnění,
ale █████ Ale na druhou stranu je lepší něco tvořit, než nedělat nic & i když je to
jen blok klišé a kýče, je to preferované k odporu a pasivitě. +1: Už jsou to dva měsíce & 16k slov, co píšu tuhle „blogovou“ extravaganzu. Za
tu dobu jsem jen dvakrát nestihl termín & postnul chvíli po půlnoci.