Všichni přijdou až na tvůj pohřeb

S blogem funkcionálně.cz jsem začal někdy koncem roku 2012. Nedávno jsem si přiznal, že jsem pro něj za poslední víc jak půlrok nenapsal ani čárku & ani jsem neměl touhu v tom pokračovat. S motivací na bodu mrazu jsem letmo naznačil, že blogem s největší pravděpodobností seknu. Hned se ozvalo pár lidí, že to rádi čtou & že jim to bude chybět. Byl jsem za ta slova pochopitelně rád, ale okamžitě se ozvaly samovolné cynické myšlenky, které nemůžu ovládat a které otáčí nožem v ráně: „Proč až teď?“ – To je jako říkat na pohřbu, že jsem měl zesnulého rád. V té chvíli už je pozdě & z upřímných projevů se stávají zbytečná gesta. Kde jste byli když, ještě žil? Kde jsme byli my všichni? Je jednoduché & pohodlné se tvářit, že se nic nikdy nezmění & bude spousta času & příležitostí říct pravdu někdy později, ale čas plyne závratnou rychlostí & nebere ohledy na to, jestli jsme měli čas nebo odvahu říct něco upřímného svému bližnímu. Dobře vím, o čem mluvím: K ničemu takovému jsem nenašel odvahu už ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

Ale pak jsem jeden víkend strávil vytrvalým pitím & probudil jsem se s téměř dokončeným článkem pro funkcionálně.cz. Zatím to vypadá, že se konec o nějakou chvíli odkládá.