Klíč k určování Anonů

Před nějakou dobou jsem zakopl o článek, který je zcela zásadní k pochopení anonu.

Anon – kolektivní jméno pro návštěvníky/uživatele 4chanu – je podivná nesourodá skupina, která se vytvořila kolem imageboardu v počátcích zaměřeného na anime a mangu. Z těchto skromných začátků přerostli do síly, se kterou je třeba počítat, v dobrém i ve zlém. V posledních letech tedy hlavně ve zlém. Anon se stal známý hlavně svojí misantropií, nenávistí & rasismem.

Na 4chan chodím někdy od začátku roku 2009. Objevil jsem to místo (nejspíš) krátce po incidentu Boxxy. Do dneška se tam občas podívám, ale v poslední době moje kroky vedou hlavně na /p/ a /wsg/. Na /b/ jsem zanevřel už dávno, z žumpy /r9k/ jsem se vyhrabal o pár let později & nechci se tam nikdy vracet. Ale za ty roky jsem anonu nikdy nevěřil, nikdy jsem nepodlehl iluzi, že tam najdu řešení, že tam objevím koherentní pohled na svět. Střety s anonem byly, v nejlepším případě, jen zábava. Když se všechno sešlo & hvězdy na obloze vytvořily nápis LOL, tak to může být anarchistické a kruté rozptýlení, přinejlepším. Ale žádné vyšší aspirace nelze čekat. Snažit se v té žumpě najít nějakou filosofii je bláhové.

Možná v roce 2009, kdy jsem si v bahně poprvé smočil nohy, & kdy všechno bylo nové, jsem 4chanu mohl trochu věřit. Ale připadá mi, že v té byla místní komunita jiná – anarchistická zábava byla osvěžující, nikdo nediskutoval politiku, nepanoval žádný převládající světonázor. Vzpomínám si – i když vzpomínky jsou zrádné – že se jelo stylem všichni proti všem, nikdo nebyl ušetřen.

Ale postupně se to změnilo v žumpu, tedy ve větší žumpu než dřív – 4chan může být přinejlepším vtipný, ale ani tak vysoko v posledních letech nedosahuje – z hlavních boardů čpí jen nekonečná bažina zahořklých nenávistných komentářů – hravý kreativní chaos je pryč, zůstalo jen bahno na dně.

Uskupení samozvaných loserů, kteří byli definovaní tím, že neměli přítelkyně a hledali útěchu v internetu a humoru na vlastní účet, se stalo homegenním proudem nenávisti. Přijali pravidla hry podle které prohráli a začali znevažovat všechna alternativní řešení. Když nemůžeme vyhrát my, nemůže nikdo. Alternativou není hrát lépe ve starých mantinelech, nebo propadat zoufalství nad vlastní bezmocí a přijmout ji jako odznak cti, ale zavrhnout pravidla hry jako takové.

█████████████████████████████████████████████

Někdy, když chci cítit nostalgii tak hutnou, že by se dala stáčet do lahví, pustím si záznam některého z 4chan panelů (2005, 2006, 2007). Je těžké si představit, že by se něco podobného konalo teď a mělo to stejnou atmosféru. moot je dávno pryč, 4chanu teď velí Hiro a nikdo si není jistý jak a co je jeho cílem.

Časy se změnily. Síla, která hnala první dekádu, je nenávratně pryč.