Parní lokomotiva 2.0

Otázka na níž se nikdo neptá: Mohli bychom s dnešní technologií vyrobit parní lokomotivu, která by byla výrazně efektivnější než stroje ze století páry?

Očividná a triviální odpověď je: Ano, pochopitelně. Dnes zvládneme všechno, co před sto lety, ale lépe. Lepší odpověď je že ano a víme jak, protože jsme to už udělali.

V roce 1981, kdy pára byla už velice dlouho mrtvá, David Wardale pro jihoafrické dráhy zásadně modernizoval existující stroj, aby vytvořil lokomotivu přezdívanou Red Devil. Ta je mnohem efektivnější – 28% méně paliva a/nebo 43% více výkonu. Impresivní čísla. Kdyby přišla o pár dekád dříve, mohla prodloužit život parní trakci.

A pak tu byl projekt 5AT Advanced Technology Steam Locomotive, také z hlavy Davida Wardalea. Myšlenka je následující: Občas se svézt výletní parní lokomotivou je fajn. Problém jen spočívá v tom, že na stejných kolejích jezdí opravdové moderní vlaky, rychlé a plné lidí, co chtějí být doma načas a nechtějí se táhnout za pojízdnou atrakcí. Proto musíme postavit moderní superrychlý parní vlak, který nebude blokovat kapacitu pro seriózní přepravu.

Cílem bylo stvořit velice efektivní stroj s maximální rychlostí 180 km/h a výkonem 1.89 MW za pomoci plejády vylepšení a modernizací. Vyšší teplota, vyšší tlak, těsnění, izolace, CAD nástroje pro návrh, svařovaná konstrukce místo nýtů atd. atd. atd.

Projekt zemřel v roce 2012 protože nedává smysl. Pára je mrtvá, technologicky i ekonomicky, a žádná modernizace, ač by přinesla značný pokrok oproti situaci před sto lety, to nezmění.

Další související otázka: Proč jsme přestali používat parní lokomotivy?

Protože byly na nic, stručně řečeno. Byla to neefektivní monstra, co spotřebovala tuny vody a paliva, vyžadovala neustálou údržbu a na každém kroku stanice pro doplnění vody a uhlí.

Big Boy – jeden z největších parních behemótů světa – když jel na max obrátky, dosahujíc výkonu 5.2 MW při rychlosti 66.6 km/h, spálil 11 tun uhlí a spotřeboval 45 tun vody.

Naproti tomu naše běžná dieselová lokomotiva 770 o dvacet let později spálila jen 350 litrů nafty pro výkon 993 kW. Jednoduchou matemagií to vychází, že by dieselový Big Boy, vzniklý svařením 5.2 sedmsetsedmdesátek, při maximálním výkonu spolykal asi 1.54 tun pohonných hmot za hodinu. Tankování jen v občas depu namísto neustále podél cesty představuje značné operativní úspory.

A když to porovnáme s tím nejlepším, co železniční sektor nabízí, parní lokomotivy působí jako fosilie.

Elektrický Vectron, který Siemens vyrábí po stovkách, má výkon 6.4 MW a je to jen cihla s minimem pohyblivých součástek a trakčními motory přímo v podvozcích. Přitom váží jen 80-90 tun, jen 2× tolik, co Big Boy, při nižším výkonu, spálí za 2 hodiny úpění.

Podívejte se na jakékoli video jak funguje parní lokomotiva. Je to šílený stroj, zázrak své doby, ale určený pro muzea jakmile se objeví něco lepšího a ono se objevilo. Ve spojených státech dieselizace začala už ve 30. letech.

Sám nejsem fanda parních monster, připadají mi jako neohrabané průmyslové stroje, jako kdyby někdo uřízl kus továrny a nasadil je na tucet kol. Ale když ten mechanický teror zakryjete aerodynamickým šasi, jsem pro všemi deseti. Retromoderní.