Zen a umění údržby myček

Aniž bych to plánoval, mým životním posláním se stalo udržet jednu AEG myčku při životě tak dlouho, jak jen to bude možné. Tuhle cestu životem jsem si nevybral já. Byla vybrána pro mě. A teď mám překvapivě velké znalosti o opravě myček.

Připadá mi, že aspoň jednou za rok začne zlobit a servisní zákrok je nutný. Teď už to mám na háku: Odpojit proud a vodu, odšroubovat boční panely, položit na bok, odstranit spodní panel a střeva jsou odhalena, připravena k operaci.

Držáky talířů jsou nové (původní urezly), jímku a na ní napojenou trubku jsem vyměnil (mycí prostředky úplně rozežraly gumovou hadici), vypouštěcí čerpadlo jsem musel nahradit za nové a teď, po posledním zásahu, je zcela nový i tlakový spínač.

Stroj začal hlásit, že vypouštěcí čerpadlo nevypouští, i když je jímka prázdná. To znamená, že čerpadlo je v pořádku a závada bude buď v senzoru, který měří hladinu vody, nebo v trubce, co k němu vede. A protože trubka nebyla ucpaná, všechny indicie ukazovaly na hladinový spínač. To je taková malá černá krabička (na fotkách kolem), která měří tlak ve sloupci vzduchu vytlačovaného vodní hladinou.

Uvnitř je měch, který zasouvá a vysouvá feritové jádro do cívky. Změnu její indukčnosti detekuje mikrokontrolér, který by měl v závislosti na tom, co naměří, měnit výstupní napětí. Ale ať jsem se snažil jak jsem chtěl, na výstupu bylo stále jen něco málo přes 3 volty. To je aspoň moje teorie. Ale nerozumím tomu natolik, abych poznal a opravil, přesně to, co je rozbité na maličkém tištěném spoji a tak jsem radši objednal nový spínač.

Díky rozhodnutí evropské unie, výrobci musí nabízet náhradní díly a součástky pro opravu spotřebičů a zařízení, která prodávají. AEG na svém webu stále nabízejí všechny díly pro víc jak dekádu starou myčku, k níž jsem byl přikován nahodilostí osudu.

Není to příliš překvapivé. Každý výrobce se snaží zjednodušit výrobní postupy, dodavatelské řetězce a správu skladů a tak velká většina komponent jsou generické kusy pasující do stovek různých modelů myček. Vypouštěcí čerpadlo je 30 W jednofázový motor, topné těleso je trubka obalená odporovým drátem dimenzovaným na 2 kW, na tom nejde vykoumat nic moc nového. Motor, co otáčí spodní rozstřikovací ramena, je identický s tím, co otáčí talíře v mikrovlnce. Nový model domácího spotřebiče od toho starého odlišuje nová čelní maska a jiný úhel marketingu. Ostatní změny jsou minimální.

AEG, jako každá jiná firma, by radši prodávala nové myčky, pračky a sušičky. Jejich akcionáři by byli spokojenější, kdybyste starý spotřebič hodili na neustále rostoucí hromadu nesmrtelného odpadu a nesnažili se nic opravovat. Radši by viděli 12000 za novou myčku teď, než pár stovek za náhradní díl a novou myčku za 5 let.

Proto taky všechny náhradní díly prodávají s astronomickou přirážkou. Za spínač chtějí 850 korun, ale na jakémkoli normálním eshopu s náhradními díly si řeknou o 230 korun českých. Je jasné, že AEG plní svou zákonnou povinnost, ale zároveň se snaží nahnout cenovou rovnováhu tak, aby pořízení nové myčky působilo co nejvýhodněji.

Tuhle hru s nimi nechci hrát. Když teď dám tři kila (včetně poštovného) za náhradní díl, a myčka bude žít další tři až čtyři měsíce, jsem v plusu.

Bojím se jenom, že jednou začne zlobit počítačový modul, co řídí celý stroj. Za něj si řeknou tři tisíce plus a nejde o úplně generickou věcičku, kterou vyrábí čínských dvacet firem doslova za halíře. Když selže mozek, myčka putuje na skládku. I když čistě teoreticky bych tenhle kus hardwaru mohl nahradit raspberry pi. Vím, jde o horečnatý sen o němž se nemluví ve slušné společnosti, ale všechny motory, čerpadla a topná tělesa jsou napojená přímo na 230 voltů ze zásuvky a ovládají se přes hromadu relé. Pár čidel jede na pěti voltech, ale zbytek jsou jen relé, relé, relé. Dovedu si (v blouznivých snech, pochopitelně) představit, že by se tohle všechno dalo zreplikovat na raspi. Když dokážete rozblikat ledku, dokážete zapnout relé. Když dokážete zapnout relé, dokážete ovládat soustavu motorů a čerpadel a myčka není nic víc než motory a čerpadla vzájemně pospojované gumovými hadicemi. (I když, jak se na to dívám, na plánku myčky je modul driveru motorů, možná pro oběhové čerpadlo.)

Potřeboval bych na to být na dva týdny zavřený v betonové kobce, daleko od dosahu internetu, dobrých mravů i úsudků civilizace, kde by mi společnost dělal jen laptop, dvě zásuvky a pytel plný elektronických komponent, a dveře na svobodu by otevřel jen pohled na zářivě čistý talíř. V hloubi duše, nejspíš naivně, že by se to mohlo podařit.

To by byl ten opravdový zen opravy myček.