Dejte mi váš odpad

Nemám rád vánoce. Celá tahle instituce společensky vyžadované výměny darů… není to moje věc; pokud to je jen možné, nechci se účastnit. Nejvíc na celé situaci nesnáším, když se nacházím na straně příjemce. Potřebuju jen málo a mám ještě menší touhu vlastnit víc. Je to je jen další nový odpad… Naproti tomu vždy ocením, když mi někdo přenechá svůj odpad. Jistě se v něm najde něco, pro co původní vlastník už nemá použití, ale u mě to dostane naději na druhý život. Předmět už existuje, byl vyroben a vyhodit ho by bylo jako si naložit velkou porci, nedojíst ji a zbytek vyklopit do koše.

V tomhle duchu se poptávám okolí, jestli nemá staré nepoužité X, předtím než se odhodlám ke koupi. Vydyndal jsem nabíječku k laptopu, ležela ladem a čekala na věčnost v kontejneru s elektronickým odpadem. Nemáte starý rozbitý externí disk? Nemáte nějaké staré SD karty? Nemáte rozbité LED žárovky? Nemáte X, Y nebo Z? Tak nějak.

Takhle jsem se stal vlastníkem cyklopočítače (ok, tohle byla z 50% krádež, ale víte, co myslím). Po mnoha letech neměřené jízdy konečně vím, jak rychle jedu a vzdálenost nemusím měřit post-hoc na mapě. Teď třeba vím, že v jednom úseku silnice v lesích, kde se vytrvalé klesání zlomí a v zatáčce vozovka začne stoupat, jedu 47 kilometrů za hodinu a jediné, co mě chrání před věčností smrti v případě kolize, je skořápka polystyrenu na hlavě. Možná by bylo lepší nevědět…

Jinak jedno pravidlo pro život: Když věc nikdo nepoužívá a je už zrezlá, můžete si ji bez ptaní vzít. Nikomu nebude chybět. Když je jen zapadaná prachem, radši se optejte.