k47.cz

twitter RSS
««« »»»

Bandcamp explorer jede

17. 6. 2022 — k47

Bandcamp explorer – můj web nabízející RSS exporty skupin & tagů z bandcampu – stále běží. Ne úplně vždy, a někdy ne úplně na 100%, (kdysi pár dnů nefungoval vůbec, pak chvíli pokulhávalo hledání, za což mohla verze sqlite na serveru, detaily příliš nudné na to, abych je zaznamenával), přesto jede, teď už celé měsíce v plné síle. Momentálně indexuje asi 1400000 alb/singlů a 150000 skupin. A proskytuje nejen RSS export, ale i novopečený JSON feed.

Sám s pomocí BC exploreru & RSS čtečky sleduju tagy post-rockpost-metal (+ pohání i tohle). A když říkám sleduju, myslím tím kompletně – jako že vše, co nese tag post-rock mi aspoň na chvíli zazní v uších. Jde o spoustu muziky, záplavu velice nudné a špatné muziky, kterou občas probleskne něco vzrušujícího a krásného. Na bandcampu je post-rock značně znečištěný tag. Lidé jím označují věci, které s žánrem mají jen pramálo společného. Nahrávky nudného elektronického pípání, kytarových smyček & vše, co se jen trochu vymyká jasným kategoriím, dostane nálepku post-rock. A většina z toho mě nezajímá.

Přesto tuhle záplavu zvuků vytrvale filtruji přes vlastní sluchové nervy a to, co se dá poslouchat, dávám na dnes k poslechu a tanci hraje (rozděleno na to nejlepšístále poslouchatelný zbytek). Pravda, není toho moc, tedy aspoň v poměru k téměř nekonečné nabídce, ale je to vždy příjemný pocit, když se objeví něco brilantního, co mě zcela ovládne.

V poslední době třeba Vostok od BLAK (silně v duchu Mona) nebo Bad Dog od Deadhead (s nádechem à la Russian Circles). To jen dva, na seznamu jsou další.

Abych se z té záplavy nezbláznil, používám pár filtrů & heuristik, jak rychle vysekat očividně neposlouchatelné věci. Album označené některými z pochybných tagů jako experimental, improvisation, jazz, avant-garde, ambient, lofi, slowcore, musique concrete, sound art, minimalism, field recording, repetitive nejspíš nebude úplně nejlepší. Pokud se špatných tagů vyskytne víc, automaticky přeskakuji. Výsledné rozhodnutí jestli úplně vynechat nebo kolik pozornosti věnovat danému albu pak ovlivňují i další detaily: Jde o produkci jednoho chlápka nebo je za tím skupina? Kolik má fanoušků? Kolik úsilí putovalo do vizuální prezentace? Časem si člověk vypracuje cit na rozpoznání varovných signálů.

Může to znít jako rigorózní proces, ale v podstatě jen hledám indicie, jestli jde o práci jednoho týpka, co blbne s míchám zvuků ve své ložnici nebo o něco vážnějšího. Ale i pak testuji poslechem do okamžiku, kdy mě to začne otravovat. Něco může začít velice nadějně, prvních pár vteřin mi v mysli nakreslí zvukový obraz s nekonečným potenciálem, ale pak nahrávka zůstane ve stejné rovinně následujících osm minut, žádný progres, žádná změna, žádné drama, žádné vzrušení, žádný zajímavý zvuk. Když mě to začne otravovat zhruba před půlkou celého komplexu, zahazuji. Další prosím.

Ale nakonec stejně záleží, jakou mám náladu v ten daný okamžik. V některých dnech všechna hudba zní jako pohřeb v tekutém písku, jindy jako samotná esence života. I přes všechnu šedivost & průměr jsem narazil na pár extra šťavnatých kousků, bez nichž bych byl mnohem chudší.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz