k47.cz

twitter RSS
««« »»»

Hrůza prázdnoty

8. 4. 2021 — k47

Ok, už tu padlo něco o bezedném odpadním koši, kde končí fragmenty, narychlo načmáraná slova a hrubé črty myšlenek, někdy vyjevených ve snu, zaznamenaných s představou, že se z toho v budoucnu stane samostatný článek nebo aspoň to zapadne jako část do jiného textu. Takové aspoň bývají prvotní představy. Často se ukáže, že to nemá dostatečnou nosnost a ve finále fragment skončí v souboru s odřezky. Procházel jsem je a mnoho z nich se točí kolem hrůzy prázdnoty, kosmu & nekonečna.

po probuzení pocit 'tohle je všechno, víc tu není' o znalosti lidstva o algoritmech, není možné jet jinam a tam objevit víc — Tohle byl podivný pocit. Po přechodu ze spánku do bdělého světa ve mě někdy zůstávají silné a často neuchopitelné pocity. Vznikly v bizarních jeskyních nevědomí a přeneseny do světa rozumu nedávají žádný smysl, často se ani nedají přeložit do formy vyjádřitelné popisem smyslových vjemů. Probuzen v hloubi noci a cítím, jak se pomalu blíží nezměrná zdrcující vlna úzkosti, nějakým způsoben spojená se sny, je jejich pokračováním, jako zlá předzvěst. Přesto tenhle konkrétní pocit byl odzbrojující — Náhlá realizace, v kontextu znalostí, že současný state of the art je všechno, co víme, že jde o nejzazší hranici znalostí všech lidí, kteří existují nebo kdy existovali – 7.8 miliard myslících bytostí a to, co si člověk přečte v pdf staženém ze sci-hubu, je naprostá výspa poznání. Chce znát víc? Není učitel, který by měl větší znalosti, není génius, který by viděl dál, není větší obr, na jehož ramenou můžete stát.

Zapadá to do tématu existenciální hrůzy svět je obrovský, ale velice hmatatelně konečný. Kosmická verze toho samého představuje pocit nezměrné závratě a zároveň klaustrofobie, kterou člověk cítí, když se dívá na obrázky porovnávající planetky a měsíce s velikostí Austrálie a uvědomí si, že Země, naše matka, je největší kamenná planeta v soustavě kolem hvězdy Sol. Všechna ostatní místa, kde může stát lidská noha, jsou menší, mnohdy nesmírně menší. Balancujeme na zrnkách prachu poletujících v nesmírné prázdnotě. Nemáme plán B. Odsud až po Proxima Centauri leží jen prázdná pustá smrt.

Nesmírnost vesmírné prázdnoty je téma dalších ústřižků.

pokud je vesmír tak nebezpečný, vyspělá civilizace by postavila stellar engine a přesunula svojí hvězdu pryč od ostatních, mimo galaxii — Určité teorie jako vysvětlení Fermiho paradoxu a ticha v naší kosmické končině předkládají eventualitu, že galaxie je plná zabijáckých civilizací, které nechtějí riskovat vznik konkurence a planety s rodícím se kosmickým sousedem preventivně sterilizují. Když o nich uslyšíme, bude už pozdě. Už jsou na cestě. Logický důsledek tohoto argumentu je předpoklad, že se všichni drží při zemi a nevystrkují hlavu, včetně zabijáckých civilizací. Nikdy si nemůžou být jistí, že se v okolí nepoflakuje další genocidní banda, která také došla ke stejnému závěru a vyhladila by konkurenci, kdyby dostala příležitost. Proto galaxie, i když vypadá jako pusté místo bez života, ve skutečnosti přetéká vyhlazovacími komandy.

Jde jen o jednu teorii, která se zakládá na plejádě předpokladů, z nich některé můžou být pouhým atropocentrickým zrcadlem, jež říká méně o eventuální kosmické civilizaci, než o nás samotných, naší morálce, historii, strachu a ambicích.

Pokud je galaxie tak ohromně nehostinná a přetéká sousedy, kteří vás bodnou do zad místo pozdravu, nebo aspoň nějaká civilizace došla k tomuto závěru, mohlo by dávat smysl sestavit stelar engine a odplout co nejdále mimo disk galaxie. Jedna osamocená hvězda přitáhne menší pozornost, tím spíš, když 10000 světelných let cestou není, kde zastavit na oběd. Stellar engine je fantaskní gigaprojekt, kdy se u hvězdy vybuduje obří zrcadlo nebo solární plachta, tlak záření posouvá zrcadlo a prostřednictvím gravitace to pak posouvá hvězdu a její planetární systém. Jde o způsob, jak odsunout hvězdu pryč, nepříliš rychlý, posun slunce o třetinu šířky mléčné dráhy by zabral miliardu let. Na druhou stranu pokud je civilizace přesvědčena, že se za každou cenu musí uklidit z cesty, možná. Všechno jsou to stejně spekulace.

Tak jako tak, pokud dojde k prvnímu kontaktu, kdy my jsme ti, kdo je navštíven, náš osud není v našich rukách. Každá civilizace, která by byla schopná se k nám dopravit, je schopná nás bez problémů zničit. Nejde jen o to, že jejich technologická úroveň musí být o tolik dál a proto musí disponovat netušenými prostředky destrukce. Ne. Stačí, že sem doletěli. Každé kosmické plavidlo je zároveň zbraň bez problémů anihilující celé civilizace – stačí jen nebrzdit. Aby se na terru kdokoli dostal v rozumném čase, musí dosáhnout gigantických rychlostí. Pak stačí naplno napálit do planety. První kosmická loď jako beranidlo bez posádky způsobí globální holokaust, druhá loď s posádkou dorazí později a udělá si s planetou, co chce, pokud vůbec.

Na druhou stranu pokud nějaká mimozemská rasa v klidu přistála na planetě nebo zastavila někde poblíž, nejspíš to znamená, že nás nechtějí okamžitě vyhladit. Jednu příležitost už měli a nevyužili ji.

Když jsme u pseudovědeckých teorií: Asteroid, který vyhladil dinosaury jako kosmická určená ke zničení konkurence.

Ale tohle jsou další spekulace. Zajímavá na nich je snaha dobrat se tomu, co můžeme u zcela cizí formy života předpokládat, jaké znalosti, hodnoty nebo předpoklady můžeme brát jako univerzální a jaké jen jako obraz nás a naší obludnosti i krásy.

Naše rádiová bublina sahá něco málo přes 100 světelných let daleko, nachází se v ní pěkná řádka hvězd, některé možná o obyvatelnými planetami, přesto v galaktickém měřítku je to jen kapka v moři. Viditelní ale můžeme být z větší dálky. Mimozemská civilizace může za pomoci mocných teleskopů sledovat změny v atmosféře a s dostatečným předstihem zjistit, že se na zemi rodí průmyslová civilizace a včas vyrazit na první kontakt. To by mohlo zvětšit naši viditelnost o dalších 100 světelných let, záleží na tom, jak rychle narůstala koncentrace CO2 nebo jiných plynů zanechávajících charakteristickou stopu. To že se nikdo neozval, buď znamená, že o nás nevědí, nezajímají se nebo na druhé straně nikdo není.

V kosmu jsme buď sami nebo někde existuje inteligentní forma života a obě možnosti jsou stejně děsivé.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz