k47.cz

twitter RSS
««« »»»

Sexuální orientace

31. 5. 2021 — k47

Z určitých důvodů jsem se pár týdnů nazpátek díval na to, jaké procesy hrají roli v určování sexuální orientace jedince a musím říct, že jde o téma velice zajímavé. Tak to bývá – stačí se podívat dostatečně zblízka a před očima se otevře nový fascinující vesmír o němž jsem do té doby měl jen mlhavé tušení.

Předně je třeba říct, že v tom stále nemáme úplně jasno a další výzkum je nutný. Přesto víme mnohé. Třeba to, že v žádném případě nejde o volbu a nezáleží, jak hlasitě to konzervativci ochránci tradiční rodiny homofobové říkají. Orientace má genetické, epigenetické a hormonální kořeny a v okamžiku kdy se dítě narodí, už se nic nedá změnit, orientace je zafixována. Výchova nebo kultura nehrají žádnou roli v diferenciaci sexuální orientace mužů, ale můžou hrát určitou malou roli v případě žen.

Genetické efekty u mužů vysvětlí třetinu pozorované variance, prostředí specifické pro jedince zbývající dvě třetiny. Je třeba mít na paměti, že to specifické prostředí zahrnuje celou dobu strávenou v děloze. U žen jsou čísla podobná s tím, že malá část může být vysvětlena shared environment. Plus mínus za třetinu můžou geny, za zbytek situace během vývoje. Dvojčata mají větší pravděpodobnost, že budou homosexuálové, než by odpovídalo náhodě. Některé studie uvádějí, že u jednovaječných bratrů-dvojčat se bude na 50-60% shodovat jejich orientace, jiné práce došly jen k polovičním číslům, přesto stále jasně indikujícím spojení.

Neměnnost orientace dokládají případy chlapců, kteří se narodili s deformovanými genitáliemi, brzo po příchodu na svět došlo k chirurgické změně pohlaví a poté byli vychováváni jako dívky. Přesto stále byli ve většině případů přitahováni k ženám, tak jak by diktovala pravděpodobnost, kdyby proces byl zafixován již před narozením a výchova nehrála žádnou roli. Pokud ani tohle, zákrok doslova ve věku nula, nemá vliv na orientaci, jakou šanci může mít „korektivní terapie“? Jaký negativní vliv můžou mít gay rodiče, časté cíle morální paniky, na své adoptované děti v porovnání s tímhle? Orientace je fixní.

Pokusím se zhruba přetlumočit mechanismus diferenciace: Mozek plodu se na počátku nachází v typicky ženské formě, v průběhu vývoje působením hormonů proběhne maskulinizace mozku, kdy se, zjednodušeně řečeno, z heterosexuální ženy stane heterosexuální muž. Výkyvy v působení příslušných hormonů v kritické okamžiky mohou způsobit, že změna neproběhne hladce a jedinec zůstane někde na půli cesty. Výsledkem je homosexuální nebo bisexuální orientace. Nebo něco na ten způsob. Prosté spojení působení hormonů maskuje nezměrnou komplexitu biochemie, která nikdy není tak prostá, jak to vypadá z učebnic základních škol.

Přírodě nezáleží, jestli výsledek zapadá do majoritních kategorií. Je to funkční jedinec, živý tvor. I když se může šance jeho reprodukčního úspěchu pohybovat velice nízko, evoluční tlak zřejmě není tak velký, aby byla tato vlastnost vymazána. I když člověk nemůže mít děti, z evolučního hlediska může být užitečný pro společenství a nepřímo tak zvýšit četnost rodinných genů, které mají tendenci produkovat homosexuální potomstvo. Jinými slovy: Evoluci zajímá jen kolik lidí dokáže s naostřenými klacky chránit kmen před smečkou hladových vlků. Člověk nemusí mít vlastní potomstvo, přesto, když jeho přítomnost povede k menšímu počtu sežraných dětí, jde o jednoznačný benefit. Nebo něco na ten způsob, zase jde o téma hluboké a široké. Éterem plují takzvané kin selection nebo gay uncle hypotézy a mě na nich fascinuje myšlenka, že i proces, tak krutý a utilitaristický jako evoluce, bere v potaz společenskou jednotku.

Další věc, o které jsem neměl ani potuchy, je fakt, že čím více má žena synů se stejným otcem, tím větší je pravděpodobnost, že další syn se narodí gay. První má šanci asi 2%, druhý zhruba 4%, třetí přibližně 6% a tak dál. Překvapivě za to může imunitní reakce matky na mužský plod, kdy protilátky neutralizují proteiny hrající roli v sexuální diferenciaci během vývoje a to zanechá oblasti mozku spojené se sexuální orientací v typicky ženském stavu, tedy přitahované muži. A čím víc má žena synů, tím více dostane příležitostí plně rozvinout imunitní odpověď na nečekaného hosta, který je z poloviny geneticky stejný, z poloviny jde o jiného člověka.

Ono celkově během těhotenství probíhá překvapivě hodně soupeření a konkurence. Překvapivě, protože člověk by čekal, že oba organismy jsou ve shodě ohledně cíle, jehož chtějí dosáhnout. Ale není to tak prosté, evoluce je slepá a co funguje, zůstane. A tak i nekooperativní a kontraproduktivní mechanismy, když jsou dostatečně dobré, zůstanou.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz