k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Samota pandemie

5. 2. 2021 — k47

K popukání. 'Normální lidé' se dostávají do kontaktu se sociální izolací & zjišťují, pravděpodobně poprvé v životě, že to není moc příjemné.

Tyhle hrozivé, děsivé, život ohrožující stavy sociální izolace jsou pro někoho běžné jako krájený chleba. Pandemie a s ní spojené narušení normálu nabízí další a další příležitosti se učit o životech druhých. Ty můžou být dramaticky a skoro nepochopitelně odlišné; tak moc, že jejich samotná eventualita se nachází zcela mimo představitelné intervaly, ale zároveň se strádání stalo rutinou a člověk ho ani neregistruje jako něco, co vyžaduje změnu, i když ji potřebuje velice nutně, nebo že změna je vůbec možná. 'Normál' se stal stejně dosažitelný jako procházka po povrchu Měsíce – někdo to dokázal, ale jak je to sakra dosažitelné pro mě?

Já se taky něco naučil. Tohle: „If you haven't been doing much, all of the things that we relied on for making good casual conversation, we don't have available to us,“ Aha. Tak o tomhle se lidé baví když nezávazně kecají. Neměl jsem tušení.

Nicméně, článek pokládá dobrou otázku: Co o budeme říkat o pandemii my? Ne teď, ne za rok, ale další generaci. Článek dává příklad s prarodiči, kteří prožili španělskou chřipku, ale nikdy o nic neřekli jediné slovo.

Možná jen nebylo co říct. Za dvacet let, co budeme vyprávět my?

Že Babiš byl příjemný a užitečný asi jako ledvinový kámen a proto jsme byli jedni z nejhůře postižených zemí na světě? Že na začátku jsme byli všichni vzrušení a vyděšení, ale pak katastrofa přešla do rutiny, rok jsme seděli na zadku, hodně volali přes zoom a čekali, až to samo od sebe skončí? Není možné vyprávět velké příběhy, když se skoro nic neděje. Doktoři a sestry a záchranáři a ti, kdo přežili těžký covid budou mít co sdělit, ale zbytek populace? Nevím. Jde o globální drama, ale příběh každého z nás je převážně nudný.

Možná ve finále za sebou pandemie zanechá pocit, jako kdyby šlo o dva týdny děje, roztažené do roku a půl, který působil jako celá dekáda a až se ve stáří budeme snažit to zapasovat do mentálního kalendáře, nikdy to do nebude úplně pasovat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz