k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Referenční okamžik

15. 2. 2021 — k47

Dnes jen maličkost.

Útržek rozhovoru:

(oni) Našli jsme X. (já) X? Myslíte ten na kraji vesnice. (oni) Ne. Je to uprostřed vesnice.

Vlastně jo, měli pravdu, jen na mojí mentální mapě se kraj vesnice nachází jinde, než v realitě. Baráky, které tam postavili, jsou nové. Nové ve smyslu, že ve svahu vyrostly během posledních dvaceti letech. Nové pro můj mozek.

Reference se vždy vztahují k minulému okamžiku, jinak to ani najde. Postupně jsou uváděny do obrazu, který blíže odpovídá současnosti, prvotní vzpomínky svou silou přesto dominují. Živější pocit vždy, zachová prvotní vjem. Pamatuji si třeba, kde a kdy jsem se něco dozvěděl, ale lavina navazujících informací k danému tématu se slila do šedé beztvaré masy. Konkrétně: Naprosto přesně si vybavuji, kde a kdy jsem se dozvěděl o post-rocku a která byla první post-rocková skupina, ale nemám nejmenší tušení, která byla druhá.

Už dlouho pozoruji, že i sny mají zpoždění. Přibližně dekádu. Místa a lidé, kteří se zjeví během spánku, odpovídají situaci před mnoha lety a nechtějí se přizpůsobit, nechtějí reflektovat současnost. Možná to není zpoždění, možná je to napořád. Na věky zůstanu s mentálním obrazem zcela osifikovaném v jednom konkrétním čase a už se to nehne. Přítomnost? Raději ne. Nemusím chtít, ale mozek a mechanismus tvorby vzpomínek ztratí plasticitu. Možná že v určitém čase & v určitém věku se aktualizace mentální mapy drasticky zpomalí a pak zcela zastaví a v hlavě uvidím kraj vesnice tam, kde byl v roce 2003, i když teď je už daleko za zatáčkou. A stane se ze mě starý blázen, který referuje k dávnému světu a sám se už není schopný změnit.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz