k47.cz

twitter RSS
««« »»»

Neštovice 2.0

5. 6. 2021 — k47

V poslední době dělám jednu věc: hledám filmy o epidemiích, nových nemocech a další lékařských pohromách způsobených nakažlivým agentem (sans zombie & post-apo) & pozoruju, jak si filmaři představovali průběh pohromy. Teď už víme. Proto se můžeme dívat zpátky a pozorovat, v čem jsme se mýlili, čeho jsme se báli, co jsme přehlíželi a zdali šlo o oprávněné obavy.

Nedávno jsem v rámci tohohle režimu viděl Smallpox 2002, anachronistický faux-dokument mapující počátek pandemie pravých neštovic, která ve fiktivním světě měla začínat právě v době premiéry snímku a ve finále stála život 60M lidí.

Člověk si hned všimne jednoho rozdílu od skutečné události: všeobecných obav z masové paniky, což není něco, co bychom zažili v realitě. Situace ale může být docela jiná, pokud je nemoc vážnější a vlády světa zároveň pořád mají zásoby vakcíny ze Starých Časů. Riziko před kterým není ochrana je jedna věc, ale riziko, pro nějž existuje, ale z nějakého důvodu není poskytnuta, je, dovolil by si spekulovat, horší. Právě striktní přidělování vakcín vedlo k nepokojům. Řidiči a další lidé odmítli pracovat a nastaly výpadky zásobování.

Chápu, že masová panika představuje užitečnou kinematografickou zkratku jak naznačit, že situace je vážná, ale pořád udržet stopáž na 90 minutách.

Další pocit, kde se film a realita neshodují, je právě pocit času. Pandemie v dokumentu působí strašně rychle, skicovitě a nekompletně. Pravda, 15 měsíců se nedá dost dobře zkondenzovat do hodiny a půl tak, aby to zanechalo příslušný dojem. Tím je většinou nuda, kdy se nic neděje a člověk čtyři měsíce jen sedí doma na zadku, každé ráno se podívá na graf nových nakažených a čeká, až klesne dostatečně nízko. Navíc, kdyby se popisované události skutečně staly, podobný dokument by nikdy nebyl potřeba. Všichni nosí vzpomínky na události stále v živé paměti.

Trajektorie tragédie byla svižná: den 12 a New York má 202 případů, den 28 a v USA stoupá počet případů o 1000 za den, mrtvoly se hromadí (to sedí, liší se jen rozsah), den 65 a Spojstáty mají 1M případů (tak dlouho trvalo Covidu se dostat z 15 zaznamenaných případů na 1M). Ve finále zemře v USA na fiktivní neštovice 1.5M lidí. Covid si tam zatím vyžádal zhruba 580 tisíc životů. Takže i když dokument pracuje s patogenem mnohem nebezpečnějším, skutečná Amerika není zas tak daleko. Dokumentaristé věřili, že nejmocnější stát světa se zachová efektivně a racionálně, zatímco skutečnost byla trošičku jiná a popírání existence nebo nebezpečnosti viru a chování kooperujcí s nemocí patřilo k dennímu chlebu aspoň v jednom politickém koutě.

V tomto ohledu, když dokument podává informaci, že lidé nevěří informacím vlády, jako něco šokujícího, působí to úsměvně. Pochopitelně lidé nevěří. To není ani striktně vzato iracionální, když hlavouni světa mají stejnou legitimitu jako ten orlojový průvod, co jsme loni viděli. Britský plán byl nechat všechny nakazit, Trump chtěl vinit Čínu a zapírat, Babiš lhal ode dne nula, pro Bolsonara to byla chřipečka, i když půl milionu lidí by rádo nesouhlasilo, ale když nemůžou, protože na ni zemřeli.

Ve finále to ale není dokument o pandemii, ale o teroristickém útoku. Patogen – pravé neštovice – byl zvolen z několika důvodů: Je velice nebezpečný, vyhlazen roku 1977, velká část populace proti němu už není očkována, jeho vzorky jsou uloženy ve dvou laboratořích – jedné v Rusku, druhé v USA – a podle kusých informací probíhal výzkum, jak z něj učinit biologickou zbraň. V bývalém sovětském svazu to mělo probíhat v dikci Biopreparatu, o němž jsem četl poprvé v souvislosti s Novičokem. Dokument předjímá, že stále existují zásoby viru jako zbraně a není vyloučeno, že skončí v nesprávných rukou.

Bezejmenný terorista nějakým způsobem získal vzorek viru, sám se nakazil, aby se tak stal chodícím nástrojem bioterorismu a uskutečnil největší masovou vraždu, jaké lidské dějiny pamatují. Tedy aspoň fiktivní dějiny. Byl to útok bez motivu. Nikdo nevysvětlil proč, byla jasná jen obrovská touha zničit svět. Může to vypadat jako přitažené za vlasy, ale existuje nenulové množství kultů a sekt, které věří v konec světa a nemůžou se dočkat, až přijde, případně ho popohánět dostupnými prostředky.

To všechno je pěkné, ale jak se to týká nás? Několika způsoby. Vzorky pravých neštovic stále leží v mrazácích. To za prvé. Vědci zrekonstruovali virus španělské chřipky a jeho genetický kód má být dostupný na internetu. Jiný tým modifikoval smrtící ptačí chřipku H5N1, aby dokázala nakazit nové hostitele. Ne lidi, ale džin opustil lahev a už se do ní nikdy nevrátí.

V poslední době se mluví o eventualitě, že SARS-Cov-2 unikl z Čínské laboratoře. Nikdy nebyla průkazně vyvrácena a stále leží na stole jako jedna z možností. Chybí důkazy, co přesně se dělo v Wu-chanském institutu virologie, které by do věci vnesly definitivní světlo. WIV je místo, kde v Číně zkoumají netopýří koronaviry a je možné, že si tam přinesli vzorek našeho světového zabijáka a ten se pak nedopatřením dostal ven. Eventualit je několik, některé možné víc, jiné méně: Virus pochází z přírody a na lidi skočil přímo z nějakého zvířete, jak se běžně děje; došlo k úniku viru tak jak byl vytažen z netopýra; unikl virus na němž probíhal gain of function výzkum nebo to byla rovnou bio zbraň.

Gain of function byla jedna věc, o níž jsem donedávna neměl ani potuchy, ale dává perfektní smysl. V podstatě jde o cílenou modifikaci patogenu, tak aby představoval pro daný organismus (homo sapiens v tomto případě) větší riziko – byl více přenositelný, snáze infikoval, vedl k vážnějším potížím atd. Záměrem je předběhnout evoluci o jeden krok a identifikovat, jak přesně na nás daný hnusák může zaútočit a jak mu zatnout tipec.

Scénář pak může vypadat takhle: Vědci sbírají vzorky virů z netopýrů, některé viry trochu vylepší, aby objevili na jakou mutaci si dávat pozor, ale někdo omylem virus vynese na botě a výsledkem jsou roky 2020 a 2021. Všichni zúčastnění můžou mít čestné záměry, nemusí v tom být vůbec nic nekalého, přesto virus unikl z laboratoře, což nevypadá dobře, a zároveň byl trochu vylepšen, což vypadá ještě hůř. Nedivil bych se, kdyby se teď Čínský režim nacházel v pozici, kdy má na výběr mezi dvěma možnostmi: buď svět na 100% ví, že virus nedopatřením unikl z čínské laboratoře nebo si to svět jen myslí. (Laboratoř dostávala grantové peníze z USA. Nebojte nikdy to není tak jednoduché. Konspirace můžou být mnohem nudnější, kdy si všichni zúčastnění nezávisle na sobě snaží zachránit tvář.)

To ale teď není relevantní. Progres v modifikacích patogenů a jejich znovuoživování je. Podle knihy Pale Rider v roce 2005 byl zveřejněn genom viru španělské chřipky po 9 letech úporné práce. Od té doby byl stejný čin zopakován jiným týmem za pouhých pár týdnů. Úkon konstrukce nových a smrtících virů se stává snazší každým dnem. Technologie a postupy, která nám pomáhají studovat hrozby a lépe se jim bránit, zároveň usnadňují konstruovat nové hrozby. Čím snáze dostupný daný nástroj je, tím větší šance je, že bude zneužit a eventuálně nároky klesnou natolik, že to bude nevyhnutelné. Smallpox 2002 ukazuje, co by se mohlo stát kdyby. Vlastně ne kdyby, ale .

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz