Dekonstruovaná myš

Překvapivé, jak málo součástí se nachází v běžné myši: tři spínače, dvě ledky, dva snímače, jeden čip, nějaké rezistory a to je ±všechno. Připajte to na PCB, zalejte do plastu a pošlete to na pulty.

Nějakou dobu mi zlobila myš. Když kliknu jednou, klikne dvakrát. Jde o překvapivě otravné chování, které někdy z používání GUI programů udělá sisyfovský test vytrvalosti a klidu. Nejhůř se z nějakého důvodu chovala v darktable a ve dnech, když bylo nejhůř, program hraničil s naprostou nepoužitelností. Kliknutím na posuvník se změní nastavení, ale dvojklik ho restartuje do výchozí hodnoty. Proto ty samovolné dvojkliky dráždily jako pískání komára ve tmě. Tonální křivka perfektně nastavená, klik, klik, sakra, tak znova.

Přesto, sečteno & podtrženo to nikdy nepředstavovalo problém tak obrovský a nepřekonatelný, že jsem ho byl přinucen řešit. Síla letargie je nezměrná. Do toho se vždy nabízelo útočiště v konzoli a v zákoutích vimu, v klidných vodách, kam myš nepatří, místo šipek se z obskurních historických důvodů používají klávesy hjkl a v tomto exilu se skrývat celé týdny.

Ok, z toho, co jsem vyčetl, jde většinou o vadu maličkého spínače (na fotce dva obdélníky nahoře). Intenzivním používáním se v nich ochodí maličká pružinka a začne se to chovat eraticky. V techno-žargonu se jevu říká bounce & jde o běžnou nemoc všech spínačů. Mechanická konstrukce časem degraduje a to jasné, křupavé oddělení binárních stavů se nedostává. Žijeme v analogovém světě, který se postupně rozpadá, a digitální jasně separované binární stavy jsou pouhou fikcí (ehm). Většinou se nám fasádu daří udržovat, ale když se v ní objeví praskliny, nedlouho poté následuje row hammer, chybující procesory, útoky na podtaktovaná CPU, kosmické částice náhodně přehazující bity a degradaci SSD maskované fenomenální korekcí chyb.

Potlačení nežádoucího jevu, kdy si spínače spínají, jak se jim zachce, se ve stejných kruzích říká debounce. Existuje mnoho způsobů, jak eliminace docílit. V tomhle případ by nejjednodušší bylo ošetření v softwaru – když přijde kliknutí nadlidsky rychle, jen malý počet milisekund po tom předchozím, zahodí se jako chyba. Proč to není zabudované do X serveru nebo co přesně se stará o vstupní zařízení na linuxu, je mi záhadou. Dá se nastavit maximální čas dvojkliku, ale ne minimální.

Jeden inteligentní & odvážný jedinec ke kontaktům spínače připájel maličký kondenzátor, aby výkyvy filtroval. To je něco podle mého gusta – použít odpad, abych vdechl nový život jinému odpadu. Hardwarového debouncování je svět sám pro sebe. Pochopitelně, někdy na tom záleží víc než jindy, pokud to vede k frustraci, méně, pokud k explozi, více.

Do toho některé myši (zvedám ruku v zadní řadě) jsou tak lacině konstruované, že v nich PCB není ani nijak zajištěné, jen leží na pár pilířích a při stisku má určitou vůli, trochu se kymácí. Horké lepidlo na přichycení a maličký puchýř pod tlačítkem může pomoct.

Jinak nový spínač stojí 9 korun a staré jsou všude, dají ve vytáhnout prakticky z čehokoli. Starý kávovar? Budou tam aspoň dva. (Nezapomínejte, mám nula peněz a žiju v kontejneru, odpad je můj svět, dýchám ho, koluje mi žilami, jsem jím obklopený.) Ještě mě napadá, že kdyby bylo nejhůř daly by se spínače prohodit. Tipuju, že s největší pravděpodobností odejde ten levý, protože zažil mnohem víc akce a po výměně bude problémové zase pravé tlačítko, ale kdo má dnes potřebu používat tohle tlačítko, v roce 2021?

Ve finále jsem našel jinou myš. Jenom tak se tu válela, bezprizorní, odkud se vzala, dnes už nikdo neví. — Tohle je moje království odpadu a já jsem jeho králem.