Memetická choroba

Představte si chorobu, která po infekci způsobí, že nakažený člověk nevěří v její samotnou existenci. Nevěří, že je nakažen a navíc popírá, že by choroba jako taková vůbec existovala. Nejde o myšlení zkroucené konspiračními teoriemi, ale o efekt samotného viru, chladnou logikou evolučních procesů vypilovaný tak, aby usnadnil jeho další šíření.

Něco jako vzteklina: Ta se šíří slinami, často pokousáním zvířetem. Její nákaza vyvolá vysokou agresivitu, tak zvýší šanci pokousání, virus může skočit na další oběť a všechno krásně funguje. Krásně z pohledu logiky evoluce, kde platí jediné: Co funguje, zůstane.

Představte si něco na ten způsob, jen poněkud rafinovanějšího, méně očividného, co nekončí změnou osobnosti, agresivitou, paralýzou a téměř stoprocentní smrtností. Něco, co není na první pohled vidět a člověk si stále zachová své kognitivní schopnosti a může fungovat ve společnosti, jen má slepou skvrnu, co se viru týče.

Precedent existuje. Parazitická houba infikuje mozek mravence a změní jeho chování takovým způsobem, aby to svědčilo životním podmínkám fungusu, nikoli hmyzu. Začne se loudat ve vlhkém prostředí půdy pralesa a nakonec se zakousne do listu a čeká, až ho houba zcela proroste. (Mimochodem, tohle je body horor par excellence — groteskní porušení integrity těla tak kompletní, až se mi z něho dělá zle.) Mravenec se stal růstovým médiem své houby, jeho mozek není jeho, byl uchvácen externím agentem. Pochoduje podle cizího rytmu, ne pro vlastní přežití nebo přežití svého druhu.

Jeden takový virus jsme měli. Koronavirus. Ne úplně, pochopitelně. Virus neměnil chování lidí atakem na jejich centrální nervovou soustavu, přesto došlo k masivními popírání existence nebo zlehčování následků, což napomohlo jeho dalšímu šíření a výskytu nových mutací. Koronavirus svou intenzitou trefil ideální rozmezí, není příliš slabý na to abychom ho mohli oprávněně ignorovat jako další otravné nachlazení, ale zároveň není tak očividně nebezpečný, že každý okamžitě pochopí, že s tímhle si nemůžeme ani v nejmenším zahrávat a okamžitá akce je nutná. V místech, kde se to rozjelo ve velkém a nové mutace řádí, dnes v Brazílii a Indii, se názor může lišit, přesto se dá handrkovat, že to není tak strašné, že X, Y a Z jsou horší a podobné šmuclerovosti (mimochodem, letos chřipka zmizela, covid zabíjí dál). Protože následkem nejsou paralyzované nebo mrtvé děti, například, lidé to nemusí brát zas tak vážně a virus má volné ruce v dalším šíření.

Příčiny marginalizace nebo rovnou popírání bují buď přímo z podhoubí konspiračních teorií, kde platí, že když někdo uvěří jedné, uvěří všem. Když je za současný stav někdo zodpovědný a nejde jen o krutou hříčku náhody, můžeme viníka najít a přinutit, aby zjednal nápravu. Z té pozice je pak snadné udělat krok k tomu, že Bill Gates dává do vakcín mikročipy a zároveň věřit, že covid je symptom 5G sítí naplánovaný OSN ve snaze snížit světovou populaci. Každý další krok je učiněn proto, že nová konspirační teorie podporuje to, čemu člověk už věří. Nepřímo vyvěrá ze snahy najít rovnováhu ve světě najednou rozkolísaném i za cenu zapření skutečnosti.

A teď si představte virus, který tohle všechno dělá přímo, hříčka mutací genomu jakéhosi zapomenutého virového kmene způsobí, že pronikne do mozku, ale infikuje jen specifickou oblast a čirou náhodou, konec konců evoluce je jen shoda náhod prosetá sítem přežití, potlačí kritické myšlení a zpracování informací takovým způsobem, že napadený přestane věřit. Ve virus, v nemoc, ve vlastní nákazu. Takový patogen okamžitě získá masivní evoluční výhodu proti živočišnému druhu, který komunikuje, a může se šířit dál. Čím víc lidí je nakaženo, tím více sílí hlas, že virus vůbec neexistuje. To by byl skutečný memetický virus.