Příliš horko, neúřadujeme (edice 2021)

Jak se vám daří v těhle narkoticky horkých dnech? Tady u mě to není nic moc. Každý den si 12 hodin nepřetržitě připadám, že každou chvíli samovolně vzplanu, že celkový kolaps organismus je nevyhnutelný a přijde co nevidět. Všichni musíme nějak zemřít, ale jen vyvolení zůstanou navěky zmrazeni v pohybu, sluncem vysušení na kámen jako groteskní sochy. Proč ne, žejo?

Jinak celkově se moc neděje, není o čem psát. Můj život je bez tak téměř zcela prostý externích stimulů & kontaktů s lidmi, v covidových rocích jsem vykopal hlubší příkop, de facto žiju v bunkru a nechci mít nic společného s civilizací jako takovou. Letos jsem se nedostal dál než 10 km (vzdušnou čarou) od Cely a to šlo jen bod, kde se cyklistická trasa lámala a stáčela se zpět do nekrotického náručí bunkru. Teď do toho většinu času trávím omotaný kolem ventilátoru a/nebo napůl ponořen do vody & 70% mentální energie vysaje prostá snaha neomdlet. Těch zbývajících 30% padlo na wikipedické čtení o li-ion a li-pol bateriích a xenonových lampách (neptejte se proč). Nic se neděje, není o čem psát & ani nemám mentální šťávu se pokoušet snovat slova do aspoň napůl koherentních pavučin. Strašnulivé.

Tak tady aspoň máte nějaké makro fotky náhodné flóry a fotobombující mikro-fauny, protože proč ne, žejo?

+1: Jinak něco dobrého v duchu post-rocku/post-metalu, na co jsem narazil, dávám semhle.