k47.cz

twitter RSS
««« »»»

H5N1 + senzacechtivost

5. 8. 2021 — k47

H5N1 nepotřebuje přikrášlovat a uměle z ní dělat větší senzaci. Je to časovaná bomba, na které sedíme; varianta chřipky s globálním rezervoárem v divokých ptácích, jen několik mutací od schopnosti snadno infikovat lidi. A jestli když se to stane, může to být velký problém. Do dnešního dne 53% nakažených, přes čtyři stovky, zemřelo1 a i když v posledních letech nakažených lidí ubylo2 , stále to není úplně nejlepší.

O téhle eventualitě, kdy se z H5N1 stane příčina celosvětové pandemie, vypráví Fatal Contact: Bird Flu in America, dvouhodinový televizní film se stopáží hodina dvacet (za domácí úkol spočítejte, jestli je množství reklam únosné). Řeknu to na rovinu: není to nic moc. Ze snímku nebyli příliš nadšení ani hlavouni z oboru. Ale to předbíhám.

Díval jsem se na to v rámci průzkumu, jak jsme si ve společné imaginaci představovali možnou pandemii a jak představy naráží na realitu. V tomhle případě tvůrci očividně přehánějí, vezmou tu nejhorší možnou variantu, trochu ji přikrášlí, vynechají pozitivní reálie a navrch to ozdobí senzacechtivostí.

Hlavní kontrast s realitou, tak silný, že pálí jako přímý pohled do xenonové výbojky, je v rouškách a respirátorech. Proč je nenosí naprosto všichni v každém okamžiku každého dne? Tuhle větu nebo některou její variantu jsem si do poznámek napsal asi desetkrát.

Při prvním kontaktu s pandemickou H5N1 v Číně doktoři nosí roušky a gumové rukavice, ne plné mundůry, jak jsme vídávali na covidových odděleních. Vědí, s čím mají tu čest, ale očividně je příliš netrápí vlastní bezpečnost nebo další přenos. Jinak, jestli tomu dobře rozumím, ptačí chřipky se nacházejí na seznamu BSL4 organismů – zacházejte s nimi velice opatrně. Později v pandemii, když běží na plné obrátky, lékaři nosí ještě méně ochrany.

Ok, rozumím, jde o hlavní protagonisty a z filmového hlediska je žádané, když víme, kdo je kdo a toho se dobře dosáhne, když jim vidíme do obličeje. Špatný důvod, ale možná se to dá pochopit.

Nicméně nejsou to jen ti. Ani později, když nemoc zabila 5.8 M lidí za 9 týdnů, doktoři, sestry nebo civilisté kolem nenosí ochranu dýchacích cest. Zkuste tohle: při sledování si dejte panáka, vždy když uvidíte příklad očividně nehygienického chování a možné kontaminace. Dvacet pět minut a jste na záchytce. Konflikt s realitou je tak jasný a očividný, až bije do očí. Fiktivní choroba je strašlivá, přesto snímek nepůsobí dojmem, že s tím lidé můžou nebo chtějí něco dělat.

Ve filmu to chronologicky šlo nějak takhle:

Druhý týden a 158 mrtvých. V tomhle bodě by se z pandemie pomalu stávala hlavní a jediná zpráva. Covid podobného počtu obětí dosáhl 30. ledna 2020 a co jsem se díval, na irozhlase o něm ten den vyšlo 5 zpráv z celkových 49 (nepočítám sport, protože lol). V dalších dnech to bylo podobné – 4-10 zpráv mluví o pandemii, v tom okamžiku probíhající na druhé straně světa.

Čtvrtý týden a 152000 mrtvých. Lidé na ulicích stále bez roušek, tlačenice v nemocnicích (to pasuje na brzké záběry z Číny), žádné rozestupy, žádné sociální distancování, doktoři a sestry bez respirátorů, nikdo nevypadá, že by se snažil zastavit šíření smrtelného patogenu. Situace je vykreslená jako chaos, kde každý jede jen sám za sebe. Přitom se ale buď vystavuje riziku infekce od ostatních nebo ostatní vystavuje riziku od sebe. Žádná organizace, žádné doporučení nebo strukturovaná opatření, je to podivná filmová verze společnosti bez smyslů.

Dá se předpokládat, že pokud trvalo jen 4 týdny dostat se z nuly k apokalypse, budou akutní nedostatky respirátorů a dalšího zboží. V tomhle detailu filmaři trefili hřebíček na hlavičku: Přímo zmíní, že se vše vyrábí v Číně a odtamtud v těch dnech nic nechodí, což byla částečně pravda. Dále dramaticky vykreslují nárůst cen, gangy, rabování, černý trh, to je ale umělecká licence náhlého armageddonu bez protějšku v naší zkušenosti.

Covid mety 150000 obětí dosáhl 16. 4. 2020, kdy byla již naplno zasažena Itálie a se zprávami je to teď přesně naopak, jen 8 nezmiňuje o pandemii (opět nepočítám sport).

Dále se částečně trefili se sociální stigmatizací prvních nakažených. To také sedí: první pár případů v ČR byli turisté a lidé se k nim nevyjadřovali příliš přívětivě + v počátcích pandemie byl cítit zesílený anti-asijský rasismus.

Dál k filmu: Samozřejmě potenciálně nebezpečné chování pokračuje a ochrana dýchací soustavy není všudypřítomná i poté, co film odhalí IFR parametry nemoci: 40-60% lidí s ARDS zemře. S covidem se nám podařilo dosáhnout téměř univerzální penetrace ochrany, i když riziko je neskutečně menší v porovnání s fiktivní nemocí. Na druhou stranu vědomé ignorování doporučených opatření, které mají chránit člověka i společnost není nepředstavitelné, když vezmeme v potaz reálné kulty smrti odporující očkování nebo jakékoli preventivní akce.

Pak začnou někteří doktoři a sestry dezertovat, což je opak toho, co jsme viděli v reálu. Lékaři sloužili věrně i přes všechny komplikace a všechny klacky házené jim pod nohy. Zaznamenal jsem některé zpovědi, že jeli na mnohaměsíční vlně adrenalinu, která je držela stále na nohou, ale když polevila, zůstal pocit únavy a prázdnoty.

Virus zmutoval a čínská vláda to tutlá. Americké kolegyni to prozradí whisleblower. Jo, tomu se dá taky věřit. Na druhou stranu velká část světa měla tak neuvěřitelně posranou reakci na covid, že absence diletance, stupidity, politické demagogie, siláctví, hoaxů, fake news působí jako nesnetitelné naivita.

Dál: Spalování těl na hranicích, taky sedí, dělo se v Indii, velice dramatické záběry. Pak to ale přeženou a ukážou scénu, jak těla bez ceremonií vyklápějí z náklaďáků do masového hrobu.

Další výrazný rozchod s realitou, byl způsob rozhodování, kdy to vždy bylo na bedrech politiků bez externí expertízy. Nikdo nikdy nemluví o modelování rizik, o epidemiologii, nic. Politik musí učinit rozhodnutí sám a bez kvalifikace. Jako ohromné etické dilema vykreslují alokaci vakcín. Možná bez dat a modelů jím bude, ale s nimi v podstatě jde jen o utilitární výpočet: čeho chceme dosáhnout, jak toho co nejefektivněji dosáhnout. Naším cílem je zachránit životy? Lékařský personál a pak ohrožené skupiny. Pokud jsou ohromné problémy s dodávkami kritickým zboží, pak můžou nějaké zdroje svěřovat tam. Pokud je zdrojů málo pro všechny (200000 dávek vakcín v 1. dodávce) a neexistuje rozumné kritérium jak alokaci upřesnit, zbývá losování. Výsledek může být krutý, ale náhoda je vždy spravedlivá. Že film rozumí kalkulu rizik a přínosů, ukazuje scéna, kdy dobrovolníci při vstupu do nouzové nemocnice zřízené v zastávce metru, dostanou průpravu triáže pacientů a mají se soustředit na ty s největší šancí přežití.

Co se řízení diletanstkými politiky týká, governor zavedl neúčinné karantény několika částí města, zatímco si virus už pochoduje celým městem. Na druhou stranu nepadne ani náznak o test, trace, isolate. (Tady to máte: v 16. století během morových ran na Sicílii zavedli tři izolační centra: jedno pro podezřelé, druhé pro nemocné a třetí pro zotavující se. 500 let nazpátek a už měli zvládnuté základy.) Celé se to snaží vzbudit dojem, že se nedá nic dělat, že žádné opatření nemůže snížit reprodukční číslo, buď zázrak v podobě vakcíny nebo nic. U nás došlo k uzavření okresů a obcí, hrubá záplata a otravné opatření, ale, pokud lidé spolupracují, může zpomalit šíření. Nic takového neuvidíme.

Poslední bod, v němž se trefili, byly boje o intelektuální vlastnictví vakcín. Ve filmu prvního kandidáta připraví Francouzi. Později zastaví dodávky do USA, francouzský prezident chce dočasně znárodnit produkci dokud nebudou naočkováni všichni francouzští občané. V USA si to nenechají líbit a začnou vyrábět vyrábět bez licence, což je pochopitelný krok. Zbytečně umírající lidé mají přednost před intelektuálním vlastnictvím a korporátními zisky. Stejný krok učinila Jižní Afrika, když tam v roce 1997 vláda schválila zákon povolující produkci, nákup a import levných generických verzí léků proti AIDS i přesto, že dochází k porušení patentů. Okamžitě se na ně sesypaly žaloby mezinárodních farmaceutických firem. Zisky byly očividně důležitější než mrtví Afričané.

Ve filmu ti prohnaní Francouzi fungují jako nespolehliví a sobečtí padouši, v realitě to bylo naopak. Trump nařídil, že produkce amerických firem musí primárně směřovat do USA, zatímco EU spoléhala na magické vlastnosti volného trhu a proto zpočátku musela ostrouhat.

Kolem vakcín se točí jedno pesimistické zatajení, kterým se film provinil. Ona totiž vakcína proti H5N1 existuje. A nejen jedna, hned několik. H5N1 představuje dostatečně velké riziko, abychom začali vyvíjet vakcínu proti současné podobě viru. Mnohé státy se jí zásobili, mluvíme o nízkých milionech dávek, kdyby k pandemii skutečně došlo. Komplikace spočívá v tom, že nevíme jak a jak moc virus zmutuje, než dosáhne stádia schopného snadného přenosu mezi lidmi a tak pre-pandemická vakcína chrání proti současné ptačí variantě s tím, že ochrana proti budoucímu a neznámému kmeni bude aspoň nějaká a lepší než nic. V tomhle ohledu to film maluje černěji než je nezbytně nutné.

Možná, že právě pesimismus hraničící s nihilismem je poselstvím filmu. Nakonec nemoc sama přešla, první vlna je za námi a život se pomalu vrací do normálu. Nic jsme pro to neudělali a očividně jsme ani nemohli. Tváří filmové pandemie byla bezbrannost, kde ani dílčí kroky nejsou možné. Tam kde mě Contagion naplnil optimismem, že s pomocí celosvětové kooperace a organizovaných činů můžeme překonat obrovské problémy, tady se nic takového neděje.


  1. Jde o neúplná čísla, která z principu nadhodnocují. Zachyceny byly hlavně vážné případy, které si vyžadovaly lékařskou intervenci, ale ne mírné případy, kdy to nemělo horší průběh než běžné a nevýrazné respirační onemocnění. Skutečná čísla smrtnosti by se mohla pohybovat v rozmezí 14-33%, neskonale lepší, přesto stále katastrofické. Navíc změny vedoucí k potenciální schopnosti infikovat lidi můžou mít za následek lehčí průběh. Nemůžeme si být jistí, co pandemický kmen skutečně způsobí, dokud se neobjeví na scéně.
  2. Z wikipedie to vypadá, že už pět let nejde o problém, ale stačí se podívat na pubmeb pro studie z jihovýchodní Asie dokládající, že vysoce patogenní H5N1 se stále vyskytuje a mutuje v divokých ptácích. Ono je jen možné, že jsme začali lépe kontrolovat a předcházet výskytu tohoto chřipkového viru v chovných ptácích, za pomoci vakcinace, hygieny farem a masového vybíjení v epicentrech, ale divoké populace stále představuje rezervoár.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz