hrůzoroky

Ta změna bere dech.

Poslední týdny jen sedím na zadku, žádný pohyb, žádná aktivita. Neměl jsem chuť sednout kolo, tak jsem aspoň nazul dobré boty & vrazil na pár hodin pochodovat po ledových cestách nekonečných lesů v okolí Cely. Shodou náhod, neplánovaně část trasy vedla stejnou cestou, jakou jsem prošel téměř 3 roky nazpátek a ta změna mě odzbrojila. Ne venku, krajina vypadala stále stejně. Uvnitř. Tehdy jsem prožíval nikdy nekončící pocit děsu, duševní úzkosti, která neznala mezí, od rána do večera jsem viděl jen temnotu, žádná naděje, žádná budoucnost. Konec byl na dosah. Nebo tak mi to aspoň připadalo. A přitom v té době to nejhorší stále nepřišlo.

Tři roky později a utrpení je dávnou minulostí. Jsem teď docela spokojený, aspoň mi nepřipadá, že se svět rozpadá před očima. Zvláštní pocit. Tak moc se změnilo.

Nechci rozebírat detaily o tom, co přesně se dělo, ale kdybych měl poradit jednu věc, bylo by to: Vyhledejte pomoc. Ne rodinu nebo přátele, ale profesionální pomoc od někoho, kdo na to roky studoval, kdo má praxi, kdo dokáže pomoct. Laici můžou chtít podat pomocnou ruku a možná jsou i přesvědčení, že skutečně pomáhají, ale jejich metody bývají přinejlepším neefektivní, ale většinou přinášejí jen více destrukce. Vyhledejte pomoc, okamžitě. Roky problémů můžou zmizet doslova přes noc.