Akademické články jsou naprd

Dnešním tématem jsou akademické články, neboli papery, když člověk chce znít strašně cool. Zase. Zase.

Asi takhle: měl jsem určitý nápad (specifické použití perfektního hashování, na detailech nesejde) o němž jsem si myslel, že je docela fajn. Pak jsem se začetl do literatury a už to jelo: Tady zmiňují něco velice podobného, publikace před 21 roky, tady taky, publikace 30 let zpátky a tady zase, 42 let v minulosti. První zmínka se objevila blíž počátku počítačové éry než současnosti.² Mohl to být zajímavý nápad, ale rozhodně nebyl nový.

A nebyla to snadná cesta. Papery v technických oborech, CS, IT, však víte, počítače, jsou často špatně napsané a/nebo mizerně strukturované, stvořeny pro lidi, kteří dělají v oboru dvacet let a znají nazpaměť všechnu předchozí literaturu¹ , v nejhorším případě pro autora samotného v den, kdy to zrovna nacvakal. Vysvětlování pro póvl s holinami od hnoje nebývá jejich nejsilnější stránka. Na společenské vědy můžete mít jakýkoli názor, ale ze vzorku prací, k němuž jsem přičichl, mi připadá, že jsou psané tím lépe, čím dál mají k technickým oborům.

Situace jako obvykle: Dva odstavce na páté stránce měly být na úplném začátku, protože konkrétně osvětlí o co se snaží a jak toho dosáhnou. Ale pravá akademická forma, zdá se, diktuje budovat postupně od prvních principů, od abstraktního, co se dá jen těžko uchopit a co si čtenář nemůže vzít jako konkrétní představitelný příklad, který pak zobecní a rozvede a obohatí. Ale možná to bude jen problém buranů s holinami o prasečích hoven.

Ideální struktura by byla takováhle: žádný abstract, je k ničemu a jeho obsah je stejně zopakován v úvodu, pak obecná motivace a hned potom co chtějí autoři dosáhnout a stručně jak toho dosáhli. To by byla kotva, které se lůza s holinami od kravských lejen může zachytit a teprve potom následuje zobecnění, detailní vysvětlí, důkazy, spojení s jinými pracemi a tak podobně. Dejte mi něco konkrétního, co si můžu představit a kolem čeho můžu budovat detailní obraz.

O tomhle jsem lamentoval už dřív, ale není to jediné, co mě štve. Třeba tabulky několik stránek od místa, kde jsou v textu zmíněny. Proč? Jak to někdo může považovat za přijatelné? Když je něco poprvé zmíněno, má to být hned za koncem odstavce.

Nebo jména. Někde definují jednopísmennou proměnnou nebo parametr, písmeno nijak nekoreluje s jeho významem, pár stránek na něj zapomenou a pak ho bez varování vytasí. Co sakra znamená tohle g? Mám dost problémů tak jako tak (viz holiny a exkrementy), do toho ještě musím lovit, kde je tahle jedna věc zmíněná. Používejte sakra deskriptivní jména.

Příkladem je stará literatura na doporučovací algoritmy, kde se často operuje s pojmy user, item a rating. Když je chceme zkrátit na jednopísmenné symboly, dává smysl použít u, i a r, žejo? Ne. Autoři se ve své nekonečné moudrosti rozhodnou třeba pro u, v, w nebo něco podobně nesmyslného, protože proč to dělat snadné, když můžeme psát záměrně neproniknutelným a nepřátelským stylem. Jsem stupidní člověk a mám problém číst tyhle věci tak jako tak, proč to dělat ještě těžší pro nás plebs s miniaturními mozky, jejichž formální vzdělání defakto skončilo v mateřské skole.

Na druhou stranu jeden formát těmihle problémy netrpí: staré dobré blogy. Nejde o rigidní formát, který musí odškrtnout všechny kolonky (Kdo potřebuje sekci The rest of the paper is organized as follows? Proč je všude, když je zbytečná?) převážně jenom proto, že se to tak dělá všude. Blogy jsou psané lidmi, kteří chtějí psát, ne kteří psát musí, aby jejich práce, která se psaní netýká, byla publikována. Paper představuje nutné zlo. Blogy nejsou limitovány ani místem, ani formátem stále počítající, že skončí na fyzických stránkách papíru, a ani stylem. Vše nutné je povoleno. Blogy často, pokud existují o daném tématu, prezentují informace stylem, jehož efektivita přechodu od předání znalostí ke schopnosti je použít je nedostižná.

(Ale to může být jen můj názor, viz holiny zašpiněné výkaly mnohých zvířat.)

+1: Pak existuje ještě kategorie paperů, které na to jdou zlehka a všechno mnohokrát opakují. Nepodávají vysvětlení, nedávají další příklady, neuvádí fakta v jiných kontextech, jen opakují to samé, pořád dokola.

1. Na druhou stranu ten pocit, když jen z odkazu ve formě příjmení, rok poznáte, že jste to už četli, není úplně k zahození.
2. Nehledě na to, že téměř identickou věc jako ten geniální nápad, jsem četl v jednom blogu v roce 2014.