Twittere, twittere...

Je to prosté: twitter nevyhovuje účelu k němuž je v současnosti využíván.

Pár let zpět jsem opěvoval unikátní omezení tohoto soc-netu, která vedla k rozkvětu delikátní minimalistické prózy, seříznuté na kost & obratně dávkované v přesně odměřených dávkách. Teď si nejsem tak jistý. Dost možná šlo o nikdy neexistující ideál, výsledek selektivní paměti a více obraz mé situace něž objektivní reality.

Teď mám proti tomuhle kriminálně naivnímu zveličování primitivnosti jeden zásadní protipříklad: Vlákna. Z hloubi buše je nesnáším. Vždy, když se neblahá duše rozhodne vyjádřit obsáhlejší myšlenku prostřednictvím média, která je k tomu nejméně vhodné, průvodem holých vět rozsekaných irelevantním rozhraním, jak jsou podávány v přídělech 280 znaků, křičí z toho jediné & jasné sdělení: Musím si založit blog. A v dobách koronaviru jsem měl čest si vláken přečíst více než by se mi líbilo a rozhodně víc než bezpečné maximum doporučované světovou zdravotnickou organizací. Třebs takový Trevor Bedford podává velice zajímavé informace prostřednictvím nudlí textu na nejhorším soc-netu pro myšlenky s netriviální informační hodnotou. Jeho zpráv si cením, proč jen je musel posílat ve formě SMSek, které si čteme na svých nokiích 3310?

Soc-net, který jsem kdysi tak velebil, odrážel specifický styl využití dominantní v té době: Odkazy na delší texty zveřejněné jinde + literárně úsporné výkřiky. Možná si to jen tak pamatuji, nebo jsem byl téhle fazetě neḿěrně vystaven, ale nevzpomínám si na žádnou podstatnou debatu. Nebylo pro ni místo.

Když byl ale limit těžby prolomen ze směšných 140 znaků na opulentních 280 a twitter se stával ohniskem, kde online uživatelé existují a přestával sloužit jen jako podpůrné koryto pro propagaci vlastních webů, začaly se rozšiřovat ty neuvěřitelně impotentní vláknové pseudo-blogposty.

Všechno dává perfektní smysl, směr historie ukazuje ze skládky na hromadu kompostu.

Fediverse z definice představuje potentnější alternativu – uživatel není jen surový zdroj „engejdžmentu“, který je třeba vytěžit, ale má centrálnější roli. Jen doufám, že se nerozhodnou kopírovat tyhle nejhorší vlastnosti korporátních for profit soc-netů. Doufám, ale moc tomu nevěřím. Už jen to, že raison d'être federovaného sociálního webu je ideové vykradení toho centralizovaného & snaha s ním soupeřit vlastními zbraněmi není příliš povzbudivá. Kleiner tvrdí, že centralizované soc-nety zvítězily a pokrok vede přes síť která nemá žádné centrum a všechna logika, inteligence a kontrola spočívá v krajních uzlech.

V takovém uspořádání není parazitická optimalizace pro „engejdžment“ možná. Jedině tam, kde není middle man určující pravidla a normy (ať už jde o počet znaků nebo něco zásadnějšího), lidé můžou prosperovat.