k47.cz

twitter RSS
««« »»»

Tilt & shift

29. 2. 2020 — k47

Jako tilt-shift se označuje fotografická technika, která manipulací objektivu umožňuje dosáhnout některých zajímavých efektů. Shift (neboli posun) koriguje perspektivu a tilt (neboli náklon) dokáže dramaticky změnit tvar zaostřené oblasti, konkrétně ho naklonit (mrk, mrk) tak, že není rovnoběžný s plochou senzoru nebo filmu. Nejznámější je právě náklon, protože s jeho pomocí lze vyrobit fotky velkých věcí, které vypadají jako miniatury.

Taky jsem to zkusil & trochu si zashiftoval.

Tak co? Vypadá to dostatečně miniaturně? Máte pocit, že jde o prťavý model nebo reálné kolečko? Není to příliš krásný obrázek, vím, mám ho tu jako demonstraci. Zajímavá byla hlavně cesta, kterou jsem se za ním musel vydat a informace, které jsem nasál & můžou je použít příště, abych příště vyfotil něco zajímavějšího než kolečko (nepravděpodobné).

Na výběr máme z několika cest:

  1. Koupit si speciální objektiv za 2000$
  2. Efekt napodobit v grafickém editoru
  3. Jít na to DIY stylem za nula korun

Ano, trojka je správně. V žargonu fotogů se tomu říká lens whacking — stačí objektiv, ideálně nějaký starý na zrcadlovku, odpojit od těla a začít s ním před senzorem kroutit. Sklopíte ho a hned vidíte, jak divoce zaostřená oblast uskočí. Jak je tady napravo vidět, můžu mít zaostřeno na něco, co není ani zdaleka rovnoběžné s plochou senzoru a doslova od něj utíká.

Celý proces takhle v ruce není extra šťastný. Volně držím jak tělo fotostroje, tak i objektiv, ruce se mi třesou a pohyby obou se skládají. To jednak rozmaže i ty nejlepší úmysly + je těžké přesně zaostřit, když se to houpe jako opilý námořník na rozbouřeném moři + na senzor dopadá parazitické světlo z okolí. (Obrázek zase není pro krásu ale pro demonstraci.)

DIY problémy řešíme jedině DIY stylem a záplaty hromadíme na jiné záplaty. Udělal jsem proto takovéhle… cosi. Vypadá to jako práce šestileté holčičky, které se do svačiny dostalo LSD její babičky a během výtvarné výchovy se v tranzu z papíru a lepidla snažila vytvořit tvář krutého boha Baala; ale je to taková vymezovací věc.

Když je objektiv příliš blízko, ostří za nekonečno a všechno blíž něž to je rozmazané a pokud je naopak příliš daleko, stane se z něj makro a ostří jen na blízko. To je zároveň metoda jak s tímhle soustrojím ostřit. Vodící ohavnost má přesně takový poloměr, aby na něm objektiv seděl v ±té správné vzdálenosti. Stačí ho jen posouvat po kružnici papíru a stále je vzdálen 46.5 milimetru od senzoru, přesně tolik jak vyžaduje Nikon F-mount. Taková je aspoň teorie. V praxi to jen o něco málo zredukuje neuvěřitelnou neohrabanost, stejně musím lovit a zkoušet a kroutit a hledat a ostřit posuvem a tak podobně.

Zase je to další technika, kterou si může vyzkoušet každý prakticky za nula peněz a zjistit, co kreativního se s tím dá spáchat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz