Samota a stupidní rady

Online komentariátem zaznívá tesknění a vzlyky. Stěžuje si na koronavirovými opatřeními vyvolanou samotu, nic nemůže dělat, pořád lockdown, všechno zavřené, nemá společnost, připadá si strašně sám, pláče.

Jak říká poučka lidí, které nepotkala žádná tragédie: Nic není problém, vždy jde o příležitost. Rozhodně příležitost pro běžné smrtelníky, jak si rozšířit obzory. Konečně můžou poznat možný rozsah duševních stavů a prostý fakt, že jejich zkušenost nepokrývá všechny možné extrémy, že ten pocit, který považují za krajní a nesnesitelný, může být vždy mnohem horší, nezvladatelný a zcela paralyzující a že existují jedinci, kteří se s tím potýkají. Ale hlavně, že rady vydávané s takovou sebejistotou a ohromným přesvědčením vlastní kompetence, jak se ostatní lidé strádající duševními potížemi (nebo rovnou chorobou) mají se svými potížemi vypořádat, jsou idiotické.

Někdo si připadá osaměle, když si nemá s kým pár odpolední z duše promluvit. Proto mu dává smysl rozdávat stupidní rady, které možná pasují na jeho stav, ale možná ne pro někoho, kdo nepromluvil s živou duší tři měsíce a neměl kontakt ani jakoukoli jinou formou. Pro něj může sice dobře míněná rada může být k ničemu. Problém je nedostatek představivosti, omezený rozhled a fakt, že populus obvykle nemá zkušenost s extrémy a proto si je nedovede ani teoreticky představit. Z toho můžou pramenit ty kecy, že duševní nemoci nejsou opravdové, že neexistují, že je to jen výmysl a tak podobně. On je nezažil, tak neví a nemůže si představit potenciální utrpení bez viditelného zranění.

To se ale teď mění, aspoň v některých ohledech. Náš hypotetický radič si může zkusit všechny ty přinejlepším zbytečné a obvykle destruktivní rady, aplikovat sám na sebe. Však to znáte, všechny ty kraviny, kterými lidé poučují ty s klinickou depresí:

• Musíš se z toho dostat.
• Všechno je to ve tvé hlavě.
• Nakonec tě to zocelí.
• Přestaň se litovat.
• Spousta lidí je na tom hůř než ty.
• Potřebuješ nějakou skutečnou tragédii, abys měl nějakou perspektivu.
• Jsi na tom dobře, tak proč nejsi veselý?
• Buď veselý. Usmívej se.
• Není to zas tak špatné.
• Udělej si horkou koupel.
• Jdi se projít.
• Najdi si nějaké hobby.
• Každý občas cítí depresi samotu.
• Prostě na to nemysli.
• Zkus nebýt tak depresivní osamocený.
• Počkej pár týdnů, ono to přejde.
• Vím, jak se cítíš, taky jsem se cítil strašlivě a nesnesitelně osamocený. Za pár let a o tři plány sebevraždy později to přešlo. Ty se z toho taky dostaneš.