Příroda v okruhu sta metrů #1: Šneci

Poslední týdny nedávám pozor, jak se má situace kolem koronavirových opatření. Už ale asi nebudou takové, abych mohl pokračovat v sérii postů „X v karanténě“, co? (I když na téhle klávesnice se změnilo jen málo, už roky žiju jako kdyby karanténa byla věčná.)

Proto místo „X v karanténě“ začnu se sérií „jaká organismy se najdou v okruhu sto metrů od Cely.“ V rybníčku plavou pulci, larvy potápníků a pijavice. K večeru z rákosí kvákají žáby a v nocí se ozývají podivné skřeky dosud neidentifikovaného tvora. Vím z jakého stromu aurální vzruchy vycházejí, ale co přesně to je, zůstává záhadou. Možná jakýsi poblázněný netopýr sýček. Možná. Co jiného by signalizovalo výhradně v noci.

(Kdysi jsem naznačoval, že tohle místo nemám rád, ale není to pravda. Miluju to tady. Tření způsobovala uměle vyvolaná touha o tom, jak bychom měli žít, po čem bychom měli toužit, co bychom měli vlastnit, abychom se mohli považovat za úspěšné a spokojené, vykonstruovaná realita všech těch materiálních symbolů a idiotických rituálů, které můžete naplnit a ukázat, že pochodujete podle hodnotového systému všech ostatních, jen za 99 korun + poštovné. Štěstí je zcela interní, nic se nezměnilo, ale připadám si mnohem spokojenější.)

Takže takhle: Plán je prostý: Vzít foťák, vyrazit max 100 metrů od Cely a vyfotit živočichy, co se postaví do cesty.

Není to vůbec těžké. Místní kraje, jak sezdá, podléhají invazi šneků & slimáků. Musím dávat víc pozor, abych nějakého ulitnatce nerozšplápnul, než abych ho našel. Plazí se všude, hlavně po dešti. Zatímco šneci jsou kamarádi, kteří si hledí svého, slimáci představují zhoubu pro všechno, co je lidem blízké a kteří se nezastaví před ničím. Když potkáte šneka, dejte mu pusu na ulitu. Když najdete slimáka, zabijte ho.

+1: Jo a jinak technicky vzato nejde o makro, protože beercan na maximální zoom zvládá jen poměr 1:4, tedy že objekt velikosti 4cm promítne na senzor obraz velikosti 1cm. Makro je to od poměru 1:1.