Poe

Poeův zákon říká, že na internetu je téměř nemožné rozeznat extrémní názory od jejich parodie. Extrém není možné přehnat dost nato, aby extrémistům docvaklo, že jde o očividnou a do očí bijící parodii.

V podobném duchu to někdy platí i v realitě. Nemusíte si být jistí, jestli určití lidé nejsou IRL latentní rasisté nebo si na to jen hrají. Je to parodie? Je to nějaká post-ironická póza o které jsem zatím neslyšel? Někdo z nich si to může myslet, jeden z těch věčně usměvavých užitečných idiotů, který neví, že je pomalu indoktrinován ostatními, kdo to s nenávistí založenou na množství melaninu v kůži myslí vážně. Sami popřou, že jsou rasisté, ale jen rasoví realisté, říkají, jak to skutečně je a jen shodou náhod každý, kdo se neleskne bělobou (a navíc tou správnou bělobou), je politováníhodný, odporný, nevzdělaný, nepřizpůsobivý, pijavice na společnosti. Proto se nad ním můžou povyšovat a dělat si z něj srandu. Proč ne, když nejsou hodni důstojnosti. Ale nebojte, nejsou v tom žádní pocity, jen chladná logika. Říkají, jak to je.

Když se někdo ohání jižanskou konfederační vlajkou, není úplně od věci soudit, že asi nemá daleko ke konfederačním názorům na barvu pokožky. Jako vždy nehleďte na to, co člověk říká, že říká, ale co doopravdy říká, a nehleďte na to, co říká, ale co dělá.