Pocit rychlosti

Už dlouho jsem tu nenapsal o cestách v sedle kola.

Letos jsem na ujel jen něco přes 600 kilometrů. Není to moc, ale když vezmeme v potaz, že lidskou mobilitu poněkud zkomplikovala globální pandemie, jakou jsme nezažili posledních sto let, tak zlé to asi nebude. Pro někoho cyklistická sezóna možná začala teprve nedávno, ale nalijme si čistého vína: Termín cyklistická sezóna nedává smysl pro nikoho, kdo v kolo skutečně věří. Končí posledního prosince a začíná prvního ledna. Ale o tom tu teď nechci nahlas dumat.

Přemýšlel jsem (v sedle, jak jinak) o pocitu rychlosti. Když vyjedu z Cely směrem ven, hned jak se zlomí les, začne se napříč hrbolem polí linout prašná štěrková cesta. Nevím proč, ale na ní si vždy připadám neuvěřitelně rychlý. Na ní navazuje normální asfaltová silnice, je hladší, bez výmolů, bez děr, má ±stejné stoupání, ale přesto si na ní připadám pomalejší. Nejspíš nejsem, ale nemůžu se toho pocitu zbavit. Pocit je v tomto případě klíčové slovo, pocit z jízdy je to hlavní & jediné, proč vůbec jezdím. Za posledních pár let jsem na kole nikdy neměl špatnou náladu, ale obecně platí, že když mi jízda připadá rychlá a plynulá, přidá do extra body celkovému požitku.

Teď mě navíc začalo ████████████████████ & proto do toho nemůžu šlapat extra silně, nechci skončit jako invalida, zbývá jedině spin to win – vyšší kadence & menší síla – technika, kterou razil zneuctěný Lance Armstrong. Výsledek je takový, že nejedu obvyklou rychlostí, ale cítím že pohyb vpřed je jakoby plynulejší a uspokojivější.

A protože nemám žádné metody měření rychlosti nebo jiných veličin za jízdy, žádný tachometr, žádný powermeter, žádný telefon s sebou, nic, musím se řídit jen podle převodů a pocitu, jestli dřu víc než bych měl. Určité úseky mám v nohách, vím zhruba jak moc bych měl šlapat a když to nesedí, tak je něco velice dobře nebo velice špatně. Často v tom má prsty vítr. Patnáct kilometrů v hodině do čela nebo do zad je obrovský rozdíl a zase, nevybaven, nepřipraven, zjištuju směr větru z toho, na jakou stranu si lehá tráva kolem silnic. Když si lehá proti, je ok si připadat jako šnek.

Některé trasy i teď, rok a půl po instalaci nových převodníků, stále přepočítávám na staré převody. Nových 2-6 odpovídá starým 2-8, nových 3-6 je jako 3-8 zastara. Někdy je to „do tohohle kopce bych měl jet celkem lehce na 2-6 nebo s větrem v zádech na 2-7,“ což samozřejmě znamená 2-4 resp. 2-5. A někdy bych tam měl hodit o jeden lehčí převod a protočit se až na vrcholek. Nebude to tak rychlé, ale pocit může pasovat líp.

Pocit rychlosti je důležitější než rychlost samotná.