Ploštice v karanténě

Víte kdo další nedodržuje bohem Prymulonem nařízenou karanténu? Ruměnice pospolné, ploštice a další placatí brouci.

Nic moc zajímavého se neděje & tak pokračuji v aktivitách, které všichni můžeme provádět solo & v karanténě bez kontaktu s potenciálně kontaminovaným plebsem. Vyvalil jsem se na zahradu, kopl do hromádky suchého listí a pod ní probíhaly hmyzí orgie. Dvojice červených brouků spojených orgány do pidi-vláčků nepříliš aktivně postávali na místě, nemohli se dohodnout jakým směrem začít utíkat, ale očividně se své situaci nijak nebránili. Akt páření páření ploštic trvá klidně celý den, takže asi jo.

Jinak přišel jsem na jednu velice důležitou věc: Objektiv s nasazenou makro-redukcí má jinou ohniskovou vzdálenost než bez ní. Měl jsem za to, že makro trubky jen změní jak blízko může zaostřit, ale podle všeho to vypadá, že se změní i zorné pole. To je dobré vědět, když máte foťák se stabilizací senzoru. S manuálním makro objektivem nezná jeho ohniskovou vzdálenost a je ji třeba pro potřeby stabilizace nastavit ručně. Dřív jsem nastavoval, co se psalo na objektivu, ale to nebylo přesné. Zorné pole 50mm skla s 3.5 cm makro nástavcem odpovídá 100mm objektivu. Když foťák vyrovnává pro padesát, je to jen z poloviny tolik, kolik je třeba pro stovku. Když to nastavím správně, výsledek je hned vidět – méně se to třese a můžu nastavit pomalejší závěrku a se stejnou stabilitou dostat tak víc světla, kterého pro makro není nikdy dost.

Jediný problém: Uvědomil jsem si to až potom, co jsem se vrátil do Cely a díval se na roztřesené fotky.