Papery 2

Poslední dny byly zasvěceny studiu, stejná věc se dá říct o posledních deseti letech, ale týden zpátky to platilo o něco víc než normálně. Přečetl jsem balík akademických paperů, převážně o LSH, a musím říct, že jde o žánr, který je někdy k zbláznění. Někdy si je přečtete třikrát a stále máte jen mlhavou představu, o co jde a o něco menší potuchy, jak přesně nabité informace aplikovat. Nejde o to, že je plný neproniknutelné matematiky, nekonečných důkazů a derivací, tedy on většinou je, ale v tom není problém, někteří autoři jen vysvětlují velice špatně.

Přečtete si to znovu v představě, že třeba teď najdete něco důležitého, co vám uteklo a po čem vše začne dávat smysl. Nic. Začnete hledat v odkazech, jestli autoři nezmiňují, že některá dřívější práce uvádí stěžejní myšlenku, která je tady jen rozvedena. Nic. Všechno je nové, uvedené v pdf, na které právě zíráte. Všechno je to jen velice špatně vysvětleno. Jak to funguje? Zevrubně tuším, ale vysvětlit bych to nedokázal. A právě předání znalostí třetí osobě je hlavní test, jestli člověk materiál pochopil. Tak nic. Na tohle nemám mozkové buňky. Odkládám.

Naproti tomu jiné papery jsou svěží a perfektně jasné, taky plné důkazů, vzorců a nikdy nekončících derivací přetékajících do apendixů a apendixů apendixů, ale po první přečtení tématu perfektně rozumíte. Ještě než se začnete probírat detaily, rozumíte materiálu v intuitivní rovině a každé specifikum pak zapadá a obohacuje tento intuitivní obraz. Možná v tom má prsty, že mě vyhovuje víc cesta od praxe k teorii, od specifického k abstraktnímu a ne naopak – nejdřív konkrétní příklad, který můžu hlavou pobrat a pak se na tuto kostru nabalují svaly teorie, podrobností a detailů.

Přístup bez motivujícího příkladu, kdy se začne několika definicemi a z nich se začne něco odvozovat bez viditelného spojení s tím, k čemu se chceme (nebo můžeme) dobrat, je peklo.

Ukažte schéma, ukažte schéma procesu, ukažte pseudokód algoritmu, uveďte příklady, načrtněte velice hrubý obraz, možná nad tím geniální akademici ohrnou nos, ale pro nevzdělance jako já to je požehnání.