O lidech, kteří nerozumí slovům

Každé čtení je subjektivní. Platí to do té míry, až mě skoro děsí představa, že se nikdy nemůžeme plně zbavit vlastní subjektivity, předsudků, předpojatostí a apriorních představ a dobrat se poznání. Modernisté doufali, že univerzální pravda je teoreticky dosažitelná, post-modernisté prohlásili, že pravda neexistuje, jen interpretace a vše hodili za hlavu. Pro ně to byl ztracený boj, kterým se nestojí za to zabývat & asi kápli na výchozí lidský postoj.

Mezi příklady subjektivního čtení, kterých jsem si začal nedávno všímat, je neschopnost rozeznat mezi prostým vyjádřením faktu a hodnotovým hodnocením, kdy jedno je interpretováno jako druhé.

Dám příklad: tvrzení faktu zní 'člověk, který stejně jako všechna živá stvoření podléhá tlakům evoluce, se vyvinul stejného společného předka jako opice.' Prosté tvrzení shrnující současné poznání reality. Nebylo přijímáno bez konfliktu náboženskými fanatiky minulosti a paradoxně i dnes (převážně v USA) vykřesává jiskry. V hlavě čtenáře se jednoduché sdělení může změnit na řetězec: Jestliže jsme se vyvinuli z opic, nejsme stvořeni v obraze božím, pak život není magický a speciální, moralita nemá pevné křesťanské základy, všichni můžeme beztrestně vraždit a znásilňovat, svět je chaos a já se bojím věčné smrti, od které mě stínila deziluze náboženství. Je to hodně implikací, které proběhly zcela v hlavě čitatele a v této hlavě z deskriptivního výroku učinily preskriptivní morální hodnocení a zcela zásadní útok na podstatu jejich hodnotového systému, který musí být potlačen.

Jedno nedevalvuje druhé. Ne nutně.

Když se naladíte na tuto vlnu, začnete to vidět všude: komentáře na komentáře na internetu, kde jednoduché tvrzení, jež se nehodí do ideologického frameworku člověka, je brané jako hodnocení co je správné a co špatné, devalvující zakořeněné pozice.

Dál je to třeba vidět kolem reakce na Švédskou reakci na koronavirus. Jedni ji mají jako správnou cestu, jak udržet zemi příčetnou a ekonomiku fungující, druzí poukazují na to, že skandinávská země má obrovský počet obětí na milion obyvatel a jde tedy o experiment, který selhal. Stačí reportovat čísla o počtu zesnulých, prostý fakt, deskriptivní výrok o tom co je, a hned se najde někdo, kdo namítne, že na tom Švédsko může vyjít ekonomicky líp a druhá vlna, bla, bla, bla; takový to čte jako normativní výrok o tom, co by mělo být.

Přitom jde jen o výpověď, pouhou informaci, samu o sobě neutrální. To že nezapadá do mentálního modelu příjemce a proto je vyložena jinak, je problém jen a pouze příjemce a jeho neschopnosti číst. Někdo sáhl na svatou krávu, zneuctil ji, poskvrnil její posvátnost & proto akce vyložíme v tom nejhorším možném světle, jako normativní výrok, který jde přímo proti našim hodnotám.

Když řeknu, že něco je výsledkem evoluce, jako život, lidská podstata, láska nebo společnost, není to identické tvrzení o tom, že tyto atributy nemají žádnou hodnotu. Nejsou magické ve faktickém slova smyslu, ale to neznamená, že nemůžou být téměř magické ve smyslu osobním. Krása, přitažlivost, starostlivost, sounáležitost – to jsou hodnoty zcela mimo původní tvrzení. Ve filosofii existuje pojem fact–value distinction, který se týká přesně tohohle. Jedno jsou tvrzení popisující, co je, druhá preskriptivní tvrzení, co by mělo být a tyto kategorie jsou zcela oddělené, z jedné není možné vyvodit druhou a je skoro komické sledovat online komentariát, když se pokouší přesně o tenhle skok.

Jo & mimochodem, já nejsem výjimka, dělám úplně to samé, ale aspoň se to snažím rozpoznat a uvědomit si to a přiměřeně reagovat.