Internet navěky

Počítače jsou křehké a internet ještě víc. Digitální média jsou nestabilní a data na nich se můžou bez varování vypařit do digitálního šumu. Neustále musíme vynakládat energii, aby všechno fungovalo a vůbec ne málo energie. Datacentra jsou velice hladové kobky serverů. A pořád stačí málo, aby některý web a všechny jeho informace zmizely. Nemusí jít o technické nebo finanční potíže, ale vědomá rozhodnutí. Pornhub lusknutím prstu vyhladil 5 milionů videí. Kdo si neudělal zálohu svých oblíbených, dost možná má smůlu.

Internet jako decentralizovaná, ale ne distribuovaná síť, nemá vestavěnou duplikaci obsahu. Data žijí na jednom místě, mají svůj domeček a když ten vyhoří, data jsou pryč. V éteru imaginace plavou distribuované protokoly, kde data žijí nikde a všude zároveň, plavou po koncových uzlech lidí, na jejich počítačích a telefonech a chytrých žárovkách a všem, co je připojené k síti sítí a má aspoň nějakou paměť.

S těmito alternativami přežívajícími na okraji zájmu akademiků a cypherpunků, je archive.org to nejlepší, co máme k dispozici. Hyper-archivář Jason Scott sice dělá, co může, aby zachoval kulturní artefakty křehké digitální éry, ale nemůže být všude. Navíc archive.org je neziskovka s rozpočtem deset mega-dolarů. Tihle lidi se snaží uchovat věrný obraz naší doby, zbytek inter-gigantů ne tak moc

Kniha může ležet na půdě sto let a informace v ní přežije. Pevný disk bude nečitelný na mnoho způsobů, data jednak zdegradují a druhak není jisté, jestli budou existovat zařízení nebo programy schopný ho číst.

Do toho musí existovat obrovské množství infrastruktury a institucí, aby internet fungoval a na každé z nich jsme závislí, aby se náš server mohl podílet na informační výměně. Vypadá to jako technický zázrak, ale je to všechno, jen ne zázračné.

IP adresy přiděluje IANA a delegací přes místní instituce jednu dostane i náš server. IANA spravuje DNS kořenovou zónu, nutnou pro lidsky čitelné adresy. HTTPS certifikát vydává důvěryhodná třetí strana, konektivitu poskytuje další externí subjekt, jde o závislosti na závislostech, všechny nutné, aby se svět točil a všechno vypadalo, že funguje.

Sítí krouží jiné představy odolného internetu a datových úložišť, které by fungovaly nezávisle na všem ostatním. Přístroj zcela poháněný solární energií, který sedí kdesi, není připojen do internetu, ale komunikuje zcela bezdrátově, avizuje svoji adresu, něco jako MAC a poslouchá jestli vzduchem neproletí rámec s dotazem právě na tuto adresu. Takové uspořádání by nepotřebovalo služby nebo povolení nikoho dalšího. Doslova každý by mohl vyvalit vlastní box s anténou a rozjet cokoli, co by chtěl. P2P protokoly replikace dat by se pak postaraly o to, aby nabízený obsah byl široce dostupný.

A fungovalo by to, aspoň v principu, kdyby na světě neexistovalo nic jiného, žádné instituce, žádné firmy, žádná civilizace, žádní lidé, jen osamocený box čekající na konec časů.