k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Myslet potichu

30. 1. 2020 — k47

Tohle je zábavné. Někdo se dozvěděl, že ne všichni lidé mají vnitřní monolog a někteří myslí potichu, abstraktně a beze slov. Neslyší v hlavě proud vlastních myšlenek. Zábavná je hlavně autorova přehnaná reakce. Jak můžu fungovat? Jak můžou myslet? Můžou vůbec formulovat myšlenky jako já? Áááá? Co je realita?

Jo, jiní lidé můžou být… jiní, jejich zkušenosti a životy se drasticky liší od těch našich. Nic nového. Psychopati představují kategorii defektních jedinců, kterým také chybí něco bytostně lidského – empatie. Takže tak.

Nicméně, zkusil jsem si taky přemýšlet beze slov a je to docela sranda. Pravda, připadám si jako ve svěrací kazajce, ale přesto je to sranda. Lehnu na záda, zavřu oči a začnu řešit nějaký problém. Platí jediné pravidlo: V mysli nesmím verbalizovat žádnou myšlenku. Proklatě, jde to ztuha. Když přijdu o řeč, bez váhání se obrátím ke zraku. Je to divný pocit, jako mít zalepená ústa, která jsou v mozku nebo tak nějak.

Začal jsem si abstraktní objekty představovat co nejkonkrétněji. Dumal jsem nad kusem programu (na detailech nezáleží) a dumání usnadnilo, když jeho části dostaly konkrétní prostorové míry. Některé byly velké, některé malé, nalevo, napravo, nahoře, dole. Beze slov jsem si představoval štětec, který mezi objekty neustále tancoval, maloval spojnice, přesouval je a deformoval. To umožnilo se v problému aspoň zorientovat a nakreslit mentální mapu (v tomto případě doslova), přesto jsem neměl pocit, že něco řeším, nemohl jsem myslet, nemohl jsem se mentálně hýbat. Zcela nemožné pak bylo uvažovat o zcela abstraktních pojmech jako třeba zábava nebo preference.

Tenhle experiment k ničemu nevedl, nic nového jsem nenaučil, nic jsem se nedozvěděl. Byl to jen zábavný rébus, jako když se snažíte vyndat ježka z klece, ale můžete k tomu použít jen řasy spícího dítěte. Nejde o příliš efektivní způsob využití času, pokud vám jde o výsledek.

Stejně je pozoruhodné, jak je řeč s myšlením provázaná, že je to skoro jedno a totéž a pro většinu myslet znamená mluvit. Jak přemýšlí hluší lidé? Jak přemýšleli prehistoričtí lidé v dobách před vznikem jazyka? O to víc je fascinující, že někdo může toto spojení postrádá. Zajímavé, i když ne šokující. Ptát se, jak přemýšlí lidé s tichou myslí, může být jako se ptát, jaké barvy vidí ostatní lidé. Možná jiné, ale možná ta otázka nemá smysl.


+1: Na jedné věci se můžeme shodnout: mluvit k sobě ve třetí osobě je perverzní.

+2: Napište do komentářů, jak probíhá váš interní monolog. Mluví k vám vaše myšlenky? Nebo jsou abstraktní a bez hlasu? Podělte se o pohled do své mozkovny.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz