V karanténě můžete začít s makro-focením
Během karantény, kdy jste zavření doma a nemůžete nikam jít a nic dělat, je ideální čas začít s makro-focením, protože pro něj nemusíte nikam jít a musíte dělat jen velice málo.
Vím, že teď když karanténa povoluje, přicházím s křížkem po funuse, ale na k47čce jsem si nikdy nezakládal na dochvilnosti. Začalo to tak, že jeden foto-jůtůbr říkal přesně to, co teď říkám já – pro makro nemusíte cestovat, chodit mezi lidi a interakci můžete omezit na nepříliš kooperující hmyz – ale protože to byl foto-jůtůbr a ti jsou placení za vychvalování předražených foťáků, objektivů a příslušenství, začal s výběrem objektivu pro koupi. Zdá se, že v moderním světě ke štěstí přijdete jen s kreditkou v ruce; tedy aspoň tenhle pohled tlačí reklamní žoldáci.
Je nesmysl si kupovat kus skla za 800$, když chcete bez závazku smočit prsty v řece makrofotografie, primárně pro zabití několika líných odpolední. A právě proto píšu tenhle článek: Nepotřebujete skoro nic nebo ještě méně pokud máte po ruce duct-tapu.
Abych vylíčil situaci: Představte si, že máte jen to nejhorší možné vybavení. Starý ghetto foťák a setový šunt-objektiv jako tyhle krásné exempláře.
Když máte tyto dvě ingredience, máte skoro všechno, stačí jen jediná věc: makro adaptér neboli makro trubky neboli makro kroužky neboli makro extender nebo tak nějak.
Stojí pár stovek a když nechcete utrácet ani korunu, jejich roli zastane pár uřízlých centimetrů trubky a duct-tape. Stačí cokoli, co posune objektiv pár centimetrů od těla foťáku a bokem nepustí parazitické světlo. Tenhle manévr stačí na to, aby objektiv ostřil velice blízko a vy můžete zkoumat krásy miniaturního světa.
Nalevo máte adaptér a napravo ukázku přiblížení. Jde o detail o šířce 2 centimetry, který je promítán na senzor široký 23.4 milimetry, víc jak 1× přiblížení, tohle je makro, vítejte.
Teď záleží, jak kvalitní je objektiv, protože setové sklo může být jen tak tak pro plánované použití, ale když z něj obraz zvětšíte, budou zvětší se i všechny jeho vady a neostrosti. Ukázalo se, že můj seťák nic moc, všude divný rozpitý lesk, dalo by se to vylepšit stopnutím dolů na f/8 nebo f/11, musíte zkoušet. Jinak nastavení clony v objektivu, který ji neumí manuálně nastavovat se dělá takhle: Zapnete foťák, z něho změníte clonu, pak objektiv zaživa vypojíte a clona zůstane, jak ji chcete.
Pokud ale patříte mezi fajnšmekry, pak si přede jen můžete koupit nový objektiv, jen nebude stát pár stovek euro, ale pár stovek korun jako třeba ten širokoúhlý makro manuál dole, jenž mě stál 400 nebo 600 korun. Trik je v tom, že ho na foťák nepřipojíte normálně, ale obráceně – ta strana, která koukala ven, kouká dovnitř – to z nějakého důvodu, kterému nerozumím, zajistí, že ostří velice, velice blízko.
Stačí ho otočit, případně podložit nějakým kroužkem a na stejný senzor dokáže promítnout scénu širokou 1cm. Poskytne víc než dvojnásobné zvětšení a to je teprv to správné makro.
Takhle se začíná za téměř nula peněz, stačí málo, trochu know-how a vůle experimentovat. A o tom to je.
Ty testovací snímky nevypadají moc extra, co? Já vím. Ty nikoho nenadchnou pro makro. Zkusil jsem proto, jestli nepůjde se setovým objektivem (s pomocí DIY světel) udělat něco vizuálně zajímavějšího. Tady jsou ty pokusy.
