Lomografie

Nekvalitní analogová fotografie je v kurzu. Ve světě, kdy každý telefon má téměř perfektní foťák a všechno vypadá jako všechno ostatní, low-quality, low-tech věcičky jako polaroid, působí nějakým způsobem „skutečněji“. Lomografie je jeden z těchto záměrných kroků zpět, ve své nejčistší formě používá staré sovětské foťáky a výsledky, zachycované na prošlý film, jsou záměrně nekvalitní s vysokým kontrastem a divokou saturací. Čím horší, tím lepší. Levné plastové stroje, se proto prodávají vysoko nad cenou (10k za trochu platu, proč ne?) jako hip příslušenství pro hip lidi. Předvařený lifestyle není zadarmo.

Pokud něco stojí víc než přesně nula korun a není to doslova vyrobené z odpadků, nemám zájem.

Když už je o tom řeč, nekvalitní „artistický“ objektiv si můžete udělat sami, ductapou na konec krátké makro trubky nalepte jednu nebo dvě volně ložené čočky spojky, clonu si udělejte z ductapy a máte to. Optické vlastnosti jsou přesně tak otřesné, jak byste čekali, na druhou stranu je zábava fotit s něčím fenomenálně nekvalitním. Nikdy nevíte, jak snímek dopadne. V Darktable je pak třeba masivně vyšroubovat kontrast, aby bylo aspoň něco vidět. Ani potom nevíte přesně, co se na fotce děje, ale nemůžete popřít, že se toho tam děje hodně a má to určitou magickou kvalitu.

Potom, co jsem strávil nějaký čas tohoto roku léta páně 2020 lepením dvou čoček dohromady, (namísto, abych se snažil ███████████████████████████████████ a přesvědčoval sám sebe, že dělat někoho ██████████ o něco ██████████, představuje skutečný smysl života), jsem dumal nad dalšími problémy týkající se optiky. Jmenovitě: Co je to optika? Jak funguje? Podařilo se vědcům vyloučit vliv magii? A jako o něco zmírnit optickou „kreativitu“ objektivu?

Optika je jeden z těch oborů, který mi hlava nabere. Chybí mi intuice, nějaká pravidla 80/20, pomocí kterých bych si mohl představit, jak se bude soustava čoček zhruba chovat.

Říká se, že jeden obrázek vydá za tisíc slov. Nevím, jestli to platí, ale jsem si jistý, že jedna simulace jich vydá aspoň za deset tisíc. Na linuxu v debianích repozitářích se nachází program optgeo, který dělá přesně tohle (je francouzsky, ale to představuje jen malou překážku) — můžu si v něm vytvořit systém čoček, zrcadel a sledovat, jak jimi prochází světlo. Stačil jeden pohled a bylo jasno: Za rozmazanost můžou paprsky procházející krajem čoček. Čím blíže okraji, tím víc se zbíhají před nebo za plochou senzoru. Řešením je zaclonit. Zpětně se to zdá zřejmé, protože tak to funguje je normálních objektivech, ale schéma to dokonale ilustrovalo, proč tomu tak je a stačil jediný pohled.

Zaclonit v případě ghetto skla bez mechanické clony to znamená další ductapu, pochopitelně. Low-quality, low-tech.

+1: Lomografie jako kapitalistická konspirace