Kojenecká úmrtnost
V poslední letech se bez vlastního přičinění dostávám do společnosti mladých matek, které se cukají s očkováním svých dětí. Nejsou to anti-vaxxerky, to ani v nejmenším, jen svým ranečkům štěstí nechtějí nijak, byť teoreticky, uškodit. Dává to jistý smysl: představte si, že jste z vlastního těla vytlačily maličké stvoření, musíte se starat o jeho exkrementy, snášet jeho nedostatek kooperace a snažit se dekódovat, co teď znamená jeho pláč, ale přesto ho milujete protože evoluční biologie+psychologie; i po několika měsících má na maličké tváři výraz zmatení a pobouření, jako by se nebylo jisté, jestli se chce na celé téhle věci, které říkáme život, vlastně podílet, ale i přesto, že to nedokážete vysvětlit, jsou pro vás tyhle čtyři kila proto-člověka vším na světě.
V tomto světle pak není úplně nepochopitelné, proč informace, že preventivní procedura může teoreticky přivodit újmu, způsobí pár vrásek na čele.
Na druhou stranu si vezměte tohle: Na webu statistické úřadu jsem kdysi narazil na tabulku kojenecké úmrtnosti, (tj. před prvními narozeninami). Sahala nazpět až do roku 1809 a šokovala mě natolik, že jsem z ní udělal graf.
Do přelomu 19. a 20. století každé čtvrté dítě zemřelo během prvního roku života. Dvacet pět procent. Někdy až třicet. Počet pak začal vytrvale klesat a s výjimkou let po druhé světové válce klesá až do dnešních klidných let jednadvacátého století, kdy novorozenci a kojenci umírají neuvěřitelně vzácně. Někdy se to přece jen stane, ale jde o tragédii, ne o běžný úkaz.
Důvody poklesu jsou mnohočetné: lepší strava, lepší hygienické podmínky, dostupná lékařská péče a také očkování. Ta z mnoha smrtících nebo mrzačících chorob učinila pouhé vzpomínky. Dnes skoro nikdo nezná nikoho, kdo trpěl záškrtem, tetanem, černým kašlem, obrnou nebo hepatitidou; ty byly očkováním z obecného povědomí dávno vymýceny. Nevidíme reálná rizika nákazy, zůstávají jen pochybnosti (a někdy i konspirace) o vakcínách, které nás dokázaly vyvléct z oprátky smrti, protože co kdyby…
+2: Od moru ke covidu: unikátní data, jak se měnily příčiny úmrtí Čechů od císaře pána do dneška. (V 19. století měla epidemie záškrtu smrtnost kolem 40%.)