k47.cz

mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Je to tak snadné...

12. 3. 2020 — k47

Žijeme ve vzrušujících dnech. Jeden nikdy neví, do čeho se probudí. Stačí si dát hodinku šlofíka v průběhu dne & najednou je vyhlášen nouzový stav, vlaky nejezdí za hranice, platí zákaz vstupu do Republiky z rizikových oblastí, shromáždění nad 30 lidí jsou zakázané, restaurace musí zavírat v osm, Slovensko se kompletně izolovalo od světa, USA se z nějakého důvodu odřízlo od Evropy, Tom Hanks má COVID-19, zrušeny byly NBA a NHL sezóny, hokejové mistrovství světa a česká hokejová liga. Člověk se skoro bojí usnout, aby nepropásl tiskovku, na které Babiš oficiálně ohlásí, že nastal konec světa.

Ve své podstatě je to velice jednoduché. Situace se má tak, že se kolem nás vyskytují triliony neviditelných patogenů a musíte zabránit, aby se jakýkoli z nich dostal do vašeho těla. Co je na tom těžkého? Jo, ta část, která říká „triliony“ a „neviditelných“.

Nemáme k dispozici žádný hi-tech zázrak, žádný lék, žádnou vakcínu, možná jen testy a tak nám zbývají pouze low-tech řešení – zůstat co nejvíc doma a mýt si ruce. Je jasné, že v moderní technologické společnosti tyhle postupy nevzbuzují příliš velké nadšení. Může to působit skoro, jako kdybychom házeli flintu do žita. Ale co můžete dělat proti viru, který existuje teprve tři měsíce a ne od počátku dějin jako všechny ostatní (s výjimkou jednoho)?

Testy jsou fajn, to jo. Jde o užitečný nástroj a musíme testovat víc, agresivněji a proaktivněji, ale možná hlavní roli sehraje, že se kolektivně zůstaneme doma a zase sjedete kompletní Shooting stars. Dává to smysl, stejně jako jiné viry i koronavirus nepřežije v prostředí dlouhou dobu, potřebuje neustále kolovat v hostitelích, když se na tři týdny (nebo 37 dnů) všichni zastavíme a nehneme z místa, virus se vypaří. Co je na tom těžkého? Jo, asi ta část, která říká „všichni“ a „tři týdny“.

Připadá mi, že tohle řešení neaktivitou musí lidem připadat nesnesitelné, jako prohra, nemá v sobě drama, snahu, aktivitu, invenci a ducha překonávající všechny nástrahy. Musíme přece něco dělat. Něco. Cokoli.

Ale to je jen moje spekulace. Na vlastní psyché jsem zažil opak. Když se objevily názory, že se z koronaviru stane endemická nemoc, která s námi zůstane na věky věků, rozlil se po mě absurdní klid. Najednou jakoby to dávalo smysl, najednou to nebylo náhlé nebezpečí, které narušilo náš světový řád, ale nový světový řád. Tohle je realita. Nejde o aberaci, nejde o nečekané nebezpečí. Když je něco předvídatelné, běžné, fádní a periodické, lidé jsou klidní. Nezáleží, jaké důsledky to má, na chřipku umírá kolik? – půl milionu lidí ročně? – a nikoho moc netrápí. Lidé začnou panikařit jen, když něco vnímají jako narušení zaběhlých pořádků.

Zůstaňte doma.


+1: Jinak pokud karanténní opatření přitvrdí, bude super sledovat drobný nárůst počtu porodů na začátku v roce 2021. To budou naše korónové děti.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz