Investice/únik
Šmucler je mimo mísu, mýlí se a nemá pravdu, ale my ji máme, a tak mu to nandáme. Našemu národnímu hyper-zubaři, co všechno ví, všechno zná a všude byl, chci věnovat jen minimum pozornosti. Není osobně důležitý pro tuhle litanii, poslouží jen jako ukázka hypotetického názorového oponenta.
V konfliktu s lidmi jako je on, nejde o to, že je mimo, ale že je nebezpečně mimo a jeho slova a činy vedou cestou k určitým negativním dopadům na společnost. Nezodpovědná a nebezpečná demagogie má ve výsledku negativní materiální dopad na svět. (Říkal někdo Semmelweis? Asi vítr.)
Příklad z USA: Vnímání covidu je silně rozděleno dle politických preferencí. Studie zjistila, že v okrescích volících Trumpa rychleji přibývali nakažení a mrtví. Slova politických manipulátorů tak stála lidské životy. (A pak je tu taky tohle.)
Výsledkem názorového konfliktu by neměl být samolibý pocit, že my máme pravdu a oni ne, měla by jím být materiální změna. V tom je jádro věci. Konfrontace s charaktery jako on, by měla směřovat ke konverzi. Nebo aspoň ke stavu, kdy přestane otravovat studnu.
To je ale těžké, když do svého názoru silně investoval a negativní reakce ho donutily se v pozicích zakopat ještě hluběji. V takové situaci nezbývá prostor pro únik a jedinou možností je další utvrzení v názorech Obranný manévr vede k silnější investici do své pozice, eskalaci závazku, dokud je zhola nemožné couvnout. Nemá prostor na únik a jako jediná možnost se zdá postupovat stále vpřed. To pak vede k terminální Šmuclerióze, otírající se o konspirační hemisféru.
Rafinovanější taktikou by bylo ponechat maličkou uličku pro únik. Ideálně takovou, které by si sám nebyl vědom, jen by se ji instinktivně uklidil, aby měl čas a prostor bez dohledu veřejnosti introspektivně zhodnotit své postoje a zvážit je bez tlaku veřejného mínění a nereagovat v neustálé defenzivní reakci.
Když ale půlka komentariátu někoho shazuje a druhá část ho nosí na ramenu jako proroka, nemá místo si říct „sakra, neměl jsem pravdu“. Nezastaví se protože vždy v publiku sedí vyznavači, kteří chtějí slyšet to, s čím už souhlasí a demagoga vždy odmění pozorností a poplácáváním po zádech. Ten tak z informačního přívalu vybere ty fragmenty, které co nejméně odporují jeho pohledu a roztočí je tak, aby to vypadalo, že měl pravdu od začátku. V takové situaci ulička pro únik nebude asi moc užitečná a je třeba najít efektivnější úhel útoku.
+1: V komentářích opakovaně vídávám rétorický manévr, který se nese v duchu: Nemůžeme nemoci zastavit na 100%, proto nemá smysl dělat vůbec žádná opatření. Kde jsem to jenom slyšel?
+2: Doufám, že po měsících řečí o tom, jak je chřipka horší než sama smrt na světě, tak chřipkaři budou dělat něco pozitivního, aby zmírnili dopad jejich strašáka a nejen ho používali jako výmluvu, že tohle se děje a když to není tak strašné, tak nemá smysl cokoli dělat.
Ukazuje se, že o očkování proti chřipce je velký zájem, tak aspoň něco
+3: Pete Evans, militant wellness and Nazism
+5: (dodatek) Nebezpečí internetové slávy
„These companies make money off convincing people that social media engagement is a validation of a person’s worth, that our sense of self-worth, who we are and why we matter, is tethered to quantitative metrics. And that can go to a very ugly place very, very quickly.“