Hubnutí je snadné
Překvapilo mě, jak snadné je zhubnout. Stačí jen jíst méně & nepřestávat.
Diety a zdravé stravování kolem sebe má auru komplikované mystiky, kdy nic nefunguje, až na jeden bizarní a náročný rituál. A přitom je to tak snadné. Hubnutí má jediné pravidlo: Jíst méně kalorií. To je všechno. Velice snadné. Není to nutně příjemný proces, když najednou cítíte hlad, kterému jste se do té doby vyhýbali až příliš efektivně, ale není složitý.
Méně kalorií dovnitř a více ven. Není potřeba se vydat na pospas speciálním módním dietám, následovat komplikovaný stravovací režim (každé úterý jen hrášek a čokoládu pouze, když odříkáte Ave Maria třikrát pozpátku zatímco balancujete na konzervě tuňáka) nebo cvičení, stačí do sebe jen vložit méně kalorií a kila jdou sama dolů.
Tři až pět jídel denně, malých, žádné zobání mezi, když už tak jen jablko1 , vyházet sladkosti, omezit tučná jídla, přestat s alkoholem, zbytek jako předtím, jen všeho méně a pak v nastaveném režimu pokračovat napořád. Návrat k normálu není možný, tohle je nový normál, nejde jen o odbočku nebo krátkou epizodu, kdy si narychlo spravíte život a pak se vrátíte k obžerství, tohle je nový život & takhle to bude napořád. A není to špatné.
Pomůže mít jen minimální touhy po požitcích, z jídla specificky a života obecně. V tomhle ohledu mám štěstí. Nemívám chutě na konkrétní pokrmy, jídlo je jen utilita a když se dá jíst, je dobré jako každé jiné. (Pravda, lečo je lepší, než všechno ostatní na světě, ale cokoli, co zasytí, stačí.)
Vše se časem zlepší. Dlouhodobá restrikce kalorií potlačuje chutě po specifickém jídlu i jídlu celkově. Přeloženo do češtiny: Když dlouho nejíte máslo, přestanete po něm prahnout. Když jíte míň, za chvíli vám to bude stačit. To za sebe můžu potvrdit. Na začátku to nebylo nic moc, připadal jsem si každou chvíli hladový, ale po pár měsících v programu, brnkačka. Teď se stává, že šest hodin nic nejím a připadám si ±nasycený, pak si ale něco dám a začnu cítit akutní hlad. Jako by si tělo vzpomnělo, co je strava vlastně zač a že by jí chtělo víc. Stačí počkat a hned se neládovat, ten pocit se rychle vrátí do normálu.
Někdy mi připadalo, že jsem to přehnal. Začal jsem se bát, že jím příliš málo. V té chvíli jsem poprvé spočítal denní příjem v kaloriích a vyšlo, že konzumuji asi 800 kalorií pod BMR. Den za dnem. To bylo asi příliš. Nejen o 800 méně než předchozí nezdravá mez, ale pod energetickou hranici, kterou tělo spotřebuje v klidu.
Podle toho, co jsem četl, shodit půl až jedno kilo týdně je v únosných mezích. Podle zevrubných propočtů vychází, že jedno kilo ±odpovídá dennímu deficitu 1000 kalorií. To je 1000 kalorií, které nesníte. Jinak to ale nejde. Prakticky není možné zhubnout jen cvičením. Například podle starých počtů vychází, když na kole vystoupám 200 metrů převýšení, spálím přibližně 200 kalorií. To může vypadat jako velké číslo, ale odpovídá to 27 g másla, 53 g cukru (19.6 malých kostek) a 200 metrů kolmo vzhůru je zatraceně cítit. V jídle je obrovské množství energie a nejefektivnější je celkově omezit přísun.
Ale to je náročné, chce to plán a odhodlání. Musíte číst tabulky na obalech, zjišťovat jak málo si můžete dovolit a musíte si odříkat. Mnoho dietářů tak hledá zkratky. Dle nekonečné moudrosti wikipedie jsou modní (fad) diety strašně populární. Jde o byznys, ve kterém se protočí 35 miliard dolarů ročně jen ve spojených státech.
Nedávno mi ve spamu přistála reklama na jakýsi přípravek pro „keto“ dietu. Sliboval zaručené výsledky bez změny jídelníčku nebo životního stylu za 890 korun plus poštovné. Nefunguje to, pochopitelně, ale ani nedává smysl něco platit. Hubnutí je jedna z mála aktivit, která může mít negativní cenu – míň jíte, míň jídla kupujete, míň to stojí. Je to cena, kterou si ti se slabou vůlí vykoupí odpuštění. Funguje jenom jíst míň a vytrvat.