The Hot Zone

Co jiného nám zbývá v těchto dnech pandemie, než trávit líné dny u filmů a televize o jiných epidemiích. Nedávno jsem viděl The Hot Zone – minisérii založenou na skutečných událostech sledující možné epicentrum epidemie eboly v USA v roce 1989 – a asi tak ze 70% jsem ji nesnášel.

Na internetu ji kdosi s nadšením doporučoval, ale za mě je to slabota, místy tak nekoukatelná, že jsem se vydržel dívat jen na 130% rychlost & se zaťatými zuby. Občas ok, většinou utrpení.

Hlavní problém The Hot Zone spočívá v tom, že i když se věnuje předzvěsti teoreticky veliké katastrofy, jde o maličký problém, který se série snaží nafouknout za použití plejády okoukaných holywoodských klišé. V podstatě je to drama o šesti lidech a několika nakažených opicích – malý lokální problém, který je strašlivě přehraný. Série navíc neodvádí dobou práci, aby vysvětlila závažnost, nedokáže předat bytostný pocit, proč je tohle ohnisko tak nebezpečné a jakým způsobem může vést k epidemii v USA. Všichni to nějak cítíme, ale spíš jen z povinnosti. Hodně o tom mluví, ale vyznívá to naprázdno. Nákaza působí tak prťavé a nezávažné.

Interpersonální drama přehnané, zbytečně vyhrocené a ve finále zbytečné; vysoké drama nepůsobí nijak zajímavě, ale nízké drama je mnohem lepší (chlápci od opic by měli mít větší roli, ti se nacházejí v první linii a nemají dostatečné informace); napětí vystavěné kolem lékařské a výzkumné stránky je perfektní; téměř žádné zajímavé charaktery. (Ještě jednou, proč tamti dva vědci tají, že by mohli být nakaženi? Nechtějí být zavřeni 21 dnů v karanténě, protože tam nic není? Kdyby jim tam dali televizi a pár knížek, tak budou v pohodě? V podobném duchu další aspekty příběhu jako zbytečné a nudné komplikace.) Když naši hrdinové bojují proti viru, série září jako drahokam, ale když to sklouzne k pár lidem, kteří na sebe křičí, protože DRAMA, přeskakuji o minutu vpřed.

Z dialogů v prvních dvou dílech jsem trnul trapností. Každá věta křičí: Musíme vysvětlit publiku o jaké nebezpečí tu jde, ale neumíme to udělat přirozeně. Když se hlavní protagonistka vydá do BSL4 laboratoře, aby otestovala vzorky nového viru, prohodí:

Every known filovirus on Earth is in this freezer.

Série v té době již vysvětlila, co jsou filoviry a divák chápe závažnost téhle lakonické poznámky, je zcela perfektní, implikace nad větou visí jako temný stín. Ale u toho dialog neskončí.

Do you know how many people would die on this planet if the leftovers of this freezer ever got released?

All of us?

And there's not a cure on the horizon.

Vědí všichni, že jak je to vážné? A co tamhle ti vzadu? Slyšeli to nebo to máme opakovat víc nahlas? Taj ještě jednou: TOHLE MŮŽE ZABÍT NÁS VŠECHNY.

Jde o lokální problém, ale filmově byl nafouknutý tak, že jsem ho nedokázal strávit. Stačí vědět, že to není ebola, ale reston virus, který lidem nepůsobí problémy. Všechno skončí růžově a nic se nikomu nestane.

+1: Pak jsem se začal dívat na dokumentární sérii Pandemic a tu jsem taky nesnášel, respektive vybrané protagonisty, nebo ještě přesněji styl, kterým jsou prezentováni. U blábolení antivax matky jsem pak málem umřel. Nevadí mi o antivaxxerech číst, ale když je poslouchám, cítím takovou tu trapnost z druhé ruky.

+2: K THZ vyšel doprovodný dokument Going Viral o epidemii eboly v Africe a ten je mnohem snesitelnější.