Billboard na smrt

Smrt není sranda, smrt je byznys.

Asi takhle: Byl jsem v jedné z našich českých giga-nemocnici a hledal někoho, kdo by mi strčil prst a když bude potřeba i celou plejádu dalších nástrojů do ██████████ a zároveň byl doktor. Lékařská kvalifikace byla důležitá. Dobrovolníky najdete všude, jen ne ty správné.

Na důvodu exkurze do zdravotnického zařízení nezáleží. O tom vůbec nechci psát.

Jakmile vylezete z komplexu omšelých budov, mezi nimiž se zmatení pacienti snaží nalézt svého specialistu, do očí vás praští cedule: „smuteční služby.“ Jdete dál směrem na autobus a vyskočí další cedule: „pohřební služby, 100 metrů tudy“. Popojdete až k zastávce a nad ní se klene obrovský billboard „pohřební ústav, tamhle a tamhle“.

Dává to smysl. Když někde inzerovat funebrácký servis, kde jinde než těsně před branami ústavu, kde právě leží tisíc potenciálních zákazníků. (V kapitalistické utopii by nemocnice představovala konkurenci. Úspěšnost doktorů podkopává zisky hrobníkům.) Připadá mi to trošiličku cynické, ale na druhou stranu ta reklama není pro mě. Pozůstalým, kteří právě stáli u postele blízkého a byli svědky okamžiku, kdy se z člověka stane pouhá hmota, může přinést užitek a určitý klid. Proces se dá po pohybu rychle a nemusejí se k němu a bolesti ztráty vracet později a znovu a znovu a znovu.

Jinak servis tak je perfektní na obě strany: Před nemocnicí stojí stánek s květinami. Dává to perfektní smysl, každý chce vypadat, že se stará a kytky jsou ok gesto, i když je koupili před jednou minutou a čtyřiceti vteřinami.