10 μm

Včera jsem se zblízka zahleděl na povrch kuličkového ložiska, dnes jsem dostal nutkání se makro stylem pozorovat druhou stranu, jak vypadají povrchy kuliček.

Nic moc. Víc jak dekáda neustálého používání tenhle kousek zjizvila jako meteory povrch Měsíce. Neozbrojeným okem vypadá perfektně hladká, pod lupou taky, teprve pod bdělým okem objektivu nasazeném na makro tubus a s focus stackingem, je povrch patrný v celé své nahé kráse. (Odraz DIY sluneční clony je součástí oné krásy.) I když si nejsem jistý, jestli to jsou skutečně ďolíky nebo jen kousky mojí kůže. Nejde úplně přesně poznat, jestli se zarývají dovnitř nebo vyčnívají ven.

Na fotce v plném rozlišení, jak tak vylezla ze stařičkého foťáku, mělo 5 mm ložisko ±1300 pixelů na šířku. Nejmenší rozlišitelný detail měl délku asi 3 pixely. To znamená, že historický nikkor padesátka dokáže rozlišit detail o velikosti 10 mikrometrů. To není moc, jen setina milimetru.

Ale, a to je nejvíc fascinující, jedna červená krvinka je velká 6-8 μm. Není o moc menší, než kousek špíny, který byl jasně vidět. Teoreticky vzato bych tady mohl v kapce krve rozlišit jednotlivé buňky. Tohle je tak šílená představa, že se musím mýlit. Budou to jen pixely, ale na druhou stranu: Buňky bez mikroskopu. Wow.