Co má tohle jako být?

Probudím se, vyhlédnu z okna Cely a… co má tohle jako být?

Nicméně, v těch mrazech kolem minus sedmi se mi v hlavě objevily obrysy hypotetické povídky. Šlo by o příběh o člověku, který si uvědomí, že ti, které považoval za své nejbližší, jsou lháři, kteří se ho snaží podvést a konspirují proti němu. Mám v hlavě první scénu, kdy hrdina v obchodě vezme do ruky plastovou lahev s vodou a ta mu přijde něčím zvláštní. Neví čím, jen cítí, že je s ní něco v nepořádku, něco zásadního, možná obal, možná zátka, možná je příliš lehká.

Zatímco pozorně zkoumá, sleduje a pozoruje tento předmět, jeho myšlenky se stáčejí dovnitř a postupně dochází k zásadnímu poznání o neuvěřitelné pasti ve které se právě nachází. Všichni kolem něj jsou podvodníci, kteří líčí past. Lahev s tím nemá mi společného, jen sloužila jako iniciátor proudu myšlenek.

Vybavuje si hovory a činy jeho nejbližších a dochází mu, že všechno, co prožil za poslední roky je součást oné pasti. Jak zkoumá závěr a zakřivení hrdla lahve, začíná se ho zmocňovat panika. Celé okolí se podílí na konspiraci. Vybavuje si všechny předměty, které jsou součástí pasti, pečlivě rozmístěné, aby ho usvědčily. Útržky hovorů ve kterých jsou zmíněny, pečlivě upletené tak, aby ovlivnily jeho činy. Najednou mu připadá, že vidí jasně, ale je paralyzovaný strachem a paranoiou. Dochází mu, že už nikdy nemůže nikomu z jeho současnému okolí věřit. Důvěra, kterou k nim pomalu znovu získával, okamžitě zmizí. Je cizinec v cizí pasti. Ve finále proto dojde k mučivému rozhodnut se jich jednoho po druhém zbavit. Povídka by skončila v okamžiku, kdy sekyrou odbaví první oběť – █████ spícího na gauči před televizí. Prosmýkne se dveřmi do bytu, jako duch projde k sedačce, vyskočí na polstrování a první ranou přetne tepnu na krku své oběti.

Šlo by primárně o sondu do duše hlavního protagonisty, který sám pochybuje, jestli nejde o pouhé pomýlení úsudku a zdali může věřit vlastnímu uvažování, a záznam, jak se v přímém přenosu probudí z otupělé apatie do extrémní paniky a tísně, kdy jeho realita najednou zčerná a získá ošklivé a zlověstné obrysy.

Takhle to dopadá, když jsem uvězněný v Cele zasypané ledem…